Novinky

Kaple Božího Těla v Uměleckém centru Univerzity Palackého se v rámci Trienále SEFO 2021 otevřela návštěvníkům s krátkodobou site-specific instalací pod názvem Rozostřování z dílny světelné designérky Pavly Beranové*. Instalace můžete vidět denně do 4. února od 10:00 do 21:00 hodin. 

Pavla Beranová se ve svém projektu zaměřuje na oltářní obraz Večeře v Emauzích (1729) malíře Jana Kryštofa Handkeho (1694–1774). Pomocí pulzujícího studeného a teplého světla, osvětlujícího střídavě ústřední část kompozice a celek, a čtyř vrstev zavěšeného japonského papíru vytváří průchozí, vícepohledové dílo, které se podle pozice, ze které je pozorováno, buď více odhaluje, konkretizuje, nebo znejasňuje, přechází až do abstraktních forem. Koncept tímto koresponduje se samotným námětem oltářního obrazu, ve kterém se Kristus po svém zmrtvýchvstání nechává poznat učedníky. Stejně tak divák poznává námět vlastním přiblížením k oltáři, či vyčkáním, až se mu obraz pomocí střídavého osvětlení odhalí sám, a zároveň může přinášet aluzi na oddělení dnešní společnosti od spirituality, transcendence, původního vnímání pravdy nebo poznání jako takového. 

Důležitý je samozřejmě vlastní prostor kaple. Výraznou roli zde hraje kolize horizontál a vertikál – horizontála oválného půdorysu, který může vzdáleně evokovat hostii, Boží tělo, jemuž je kaple zasvěcena a na něž je zaměřen oltářní obraz, a zároveň pohyb či pohled diváka. Kontrastující vertikálu pak tvoří papír, který by v souladu s barokní teatrálností mohl evokovat zásah vyšší síly či poznání přicházející svrchu, nebo naopak divákovo kontemplativní propojení se spirituálním. Stejně tak se mohou i změny osvětlení a jeho částečná selektivnost vztahovat k původním možnostem vnímání obrazu, závisejícím primárně na proměnlivém denním světle. Zajímavým faktorem instalace je záměna (resp. překrytí) originálního plátna jeho kopií, rozvíjející téma pomyslné propasti mezi „původním“ a „současným“. Zároveň však odlišnost a větší plošnost média nabízí možnost přímějšího a věcnějšího pohledu na námět vhodný pro účely instalace – což v kombinaci s osvětlením, soustředěným a omezeným pouze na Handkeho dílo a zplošťujícím tak dynamický, bohatě dekorovaný prostor kaple může poukazovat na převážnou minimalizaci spirituality v současném každodenním životě a soustředění se na poznávání (věda či sebepoznání), nebo jakousi neviditelnou přítomnost vyšší moci v souladu s barokní představou o světě a víře.

Instalace je dalším z bodů programu prvního ročníku Trienále SEFO a silně koresponduje s jeho vytyčeným zaměřením – autorka se snaží přimět diváka k soustředění, podnítit pozornost na způsoby poznávání světa a vztahování se k němu. Významným faktorem nechtíc reflektujícím spojení se záměry Trienále je i apropriace a adaptabilita. Projekt Rozostřování byl totiž původně plánován pro odlišný prostor, a sice expozici Arcidiecézního muzea Olomouc. Jeho přesun do kaple lze však považovat za šťastný.

Daniela Janásková, 
Katedra dějin umění FF UP

*Pavla Beranová (*1984) vystudovala obor Mediální studia a žurnalistika na Masarykově univerzitě v Brně a obor Teorie a dějiny nových médií na VŠUP v Praze. Jako světelná designérka působila v Paříži a Bruselu, dnes vyučuje v Ateliéru světelného designu na JAMU v Brně. Roku 2011 získala cenu za světelný design v rámci festivalu Česká taneční platforma, o rok později se umístila druhá v mezinárodní soutěži o nejlepší koncept interaktivní světelné instalace magazínu Design InterActive.

Světelná designérka Pavla Beranová připravila v rámci Trienále SEFO 2021 instalaci Rozostřování do prostoru Kaple Božího Těla na Konviktu. Jde o vysoce působivou hru se symbolikou vtělení. Sama vám ji představí už dnes v 17.00 při diskusi s hlavní kurátorkou trienále Barborou Kundračíkovou. Tady malý vhled do její práce.

Co konkrétně do prostoru Kaple Božího Těla vytváříte?

Vytvářím světelnou instalaci, která je založená na reprodukci barokního obrazu Večeře v Emauzích, tu ovšem prosvětlím a přetvořím v jakýsi světelný obraz. Divák ho uvidí skrze čtyři vrstvy velmi jemného japonského papíru, který se mimochodem používá při restaurování starých tisků. Každá jednotlivá vrstva původní obraz trochu rozostří. Díky tomu z něj budou zepředu vidět jen takové barevní skvrny, ale čím více se k obrazu divák přiblíží, tím konkrétnějším se stane.

Co jste svou instalací chtěla říct?

Je to světelně prostorová úvaha nad tím, jak dnešníma očima vnímáme vizuální obsahy z dávnějších časů. Večeře v Emauzích, jak ji vidíme dnes, je ve skutečnosti překrytá vrstvami stále nových lidských zkušeností, vývoje společnosti i technologií. Objektivně to není stejný obraz jako v 18. století, byť formálně se nezměnil. „Rozostření“ reprezentuje ony vrstvy, kterými lze projít k původní podobě. Ale tím neříkám, že nová podoba je špatná. Je jenom jiná, více abstraktní. 

Proč jste si vybrala zrovna japonský papír?

Japonský papír jsem si vybrala, protože měl správné světelné vlastnosti, krásně obraz rozptyluje a navíc je to restaurátorský nástroj, takže se k instalaci hodí i tematicky. 

Návštěvník bude moct vnímat obraz skrze jednotlivé vrstvy papíru nebo jen jako celek?

Můj záměr je, že bude moci postupně projít všechny vrstvy. Je to taková minimalistická, meditativní instalace. Pokud bych já byla návštěvníkem, podívala bych se nejdřív úplně zepředu na celek a poté bych postupně chodila mezi jednotlivými vrstvami.

Proč je projekt umístěn v Kapli Božího Těla?

Původně měl být v rámci Trienále SEFO v Arcidiecézním muzeu, a to v poměrně menší velikosti. Ale výstava se začala kvůli covidu posouvat a posouvat, až se posunula do doby rekonstrukce Arcidiecézního muzea. Nakonec mi kurátorka trienále Bára Kundračíková nabídla několik náhradních prostor a jedním z nich byla i Kaple Božího Těla. Ta nám oběma připadala na první pohled nejlepší a to právě i kvůli námětu obrazu Večeře v Emauzích. Kristus se zde po svém zmrtvýchvstání znovu „stává tělem“ a dává se poznat. A to trochu souvisí s tím, co chci instalací říct.

Co pro vás znamená, že jste součástí projektu, jako je Trienále SEFO 2021?

Jsem z toho úplně nadšená. Je to skvělý projekt a velmi mě inspirovalo i téma Universum a jeho poznávání. Jsem opravdu ráda, že můžu být jeho součástí.

Trienále SEFO 2021 nekončí ani se začátkem nového roku – další z realizací reflektujících možnosti a limity veřejného prostoru je projekt Jaroslava Vargy určený pro Knihovnu Univerzity Palackého. Varga se v něm věnuje dějinám jezuitského řádu a propojuje staré výjevy se současnou podobou Olomouce, konkrétně s výhledem z oken Zbrojnice. Svůj záměr vám ve čtvrtek 20. ledna přímo v knihovně představí při diskusi s ředitelkou knihovny Helenou Sedláčkovou a kurátorkou Barborou Kundračíkovou. Tady malý vhled do jeho práce.

Co pro knihovnu Univerzity Palackého právě připravujete?

Je to site-specific dílo určené přímo pro prostor Zbrojnice a navíc je i inspirované tím, co jsem našel ve zdejších knihách, je inspirované historií Palackého univerzity i Olomouce. Ve své práci jsem se zaměřil na jezuity a jejich působení tady i na jejich cesty napříč celým světem. Byli to misionáři a jako první objevovali různá místa na světě, velmi vzdálené Česku. Snažím se jít po jejich stopách a skrze materiály jako jsou rytiny či jejich dopisy znovu objevit jejich cestování. Chci zjistit, co koloniální dědictví po nich znamená pro dnešní svět.

Jak konkrétně na to budete reagovat?

Jde o velmi konkrétní intervenci, kresebnou. Vybírám si různé dobové rytiny, především barokní, na kterých jsou zobrazeny misie a různé příběhy z misií, například povstání indiánů proti misionářům či smrt mučedníků na misiích. Tyto kresby potom přenáším na okna knihovny. Vytvářím z nich vlastně novou grafiku, která se skládá ze dvou plánů. Ten první je původní výjev z originální grafiky, druhý plán je nahrazení původního pozadí rytiny pozadím, které je vidět z okna. Starý výjev tedy zasazuji do současného prostředí, dnešní univerzitní Olomouce. Divákovi se pak při jednom z úhlů pohledu překryje výhled z okna s mou kresbou.

Kolik kreseb ve Zbrojnici bude?

Plánuju jich nejméně deset. První fáze projektu byla poměrně náročná, musel jsem se dobře seznámit s tématem. Každá kresba také představuje nějaký příběh, který je pro mne důležitý. Tudíž projekt není jen o samotných kresbách, ale i o divácích a třeba o komentovaných prohlídkách. Budou tady totiž dva typy diváků – jeden sedí v knihovně a náhodně vidí na okně kresbu, druhý si ji přijde prohlédnout – oba jsou pro mě ale velmi důležití. 

Všiml si vás už nějaký návštěvník při kreslení po okně knihovny?

Asi ano, ale já jsem si jich nevšímal, protože práce je náročná. Tím, že překresluji realitu z venku, tak musím mít neustále přivřené jedno oko, aby se mi obraz neposunul. Takže co je kolem mě nevnímám. 

Pro vaši práci jsou knihy důležité, proč zrovna knihy?

Mám pocit, že jsou, i když to zní banálně, oknem k poznání. Od dětství mě obklopovaly a myslím si, že si uvědomuji i kritickou rovinu knihy a knihoven. Knihovny někdo vytvořil, vždy to byli vítězové, a to se také promítá do knih, které v nich jsou. O knihovně vám řekne mnohdy víc, to co v nich není, než to co tam je. I když u tak komplexní knihovny jako je Zbrojnice, je těžké hovořit o něčem, co tady chybí.

Proč jste si jako téma zvolil olomoucké jezuity?

Jsou tam dvě věci. Olomouc mě absolutně uchvátila svou historii, architekturou. Má v sobě něco neviditelného, těžko popsatelného. Je to po Praze moje nejoblíbenější město. A druhá věc jsou přímo jezuité. Na světě je teď trend dekolonizace sbírek i našeho každodenního života, zamýšlím se nad ním, protože v Čechách a na Slovensku operujeme s tím, že jsme žádné kolonie neměli, a tak se nás toto téma netýká. Ale vlastně v detailech, jako jsou jezuité, jsme ovlivňovali koloniální politiku i my. Samotní jezuité byli v jistém období mocnější než mnohé státy, měli velký vliv na koloniální politiku. Byli mocní také proto, že nekolonizovali mečem, ale vzděláním. Sice brali domorodcům jejich zvyky, ale vytvářeli z nich svobodné lidi, protože po křtu nebyli jen otroky ale vlastně svobodnými „občany“. Ve skutečnosti byli o mnoho svobodnější před příchodem Evropanů, takže se bavíme o svobodě v chápaní západního světa. O podřízení se této svobodě. O svobodě řízené námi.

Jak jste hledal předobrazy pro vaše kresby?

Když se zaměříte na konkrétní problém, tak se vám počet knih a zdrojů sníží. Navíc v tomto tématu jich není tolik, co bylo přeloženo do češtiny. Nejdůležitější pro mě byly listy, které ze zámoří jezuité posílali do Olomouce či do Prahy. Skrze ně a jejich příběhy nacházím rytiny, které poté zpracovávám do okenních kreseb.

Co pro vás znamená zapojení do projektu jako Trienále SEFO 2021.

Je zajímavé se účastnit tak komplexní výstavy, která má ambici pokrýt velké spektrum témat. Naše doba je velmi těžko uchopitelná, což se krásně otisklo do tohoto projektu. Samotné trienále pak považuji za nějaký generátor, který vygeneruje různé věci, které budu trvat. Výstava má být totiž začátek a ne konec.

Trienále SEFO se v lednu přesouvá do prostor Univerzity Palackého a to hned dvěma projekty. Světelná designérka Pavla Beranová připravila instalaci pro prostor Kaple Božího Těla na Konviktu a nazvala ji Rozostřování. Jedná se o vysoce působivou hru se symbolikou vtělení. V úterý 18. ledna ji pak olomouckému publiku osobně představí při diskusi s hlavní kurátorkou trienále Barborou Kundračíkovou.

Ve čtvrtek pak ve Zbrojnici představí další z realizací reflektujících možnosti a limity veřejného prostoru Jaro Varga. Jeho projekt je určený přímo pro Knihovnu Univerzity Palackého. Varga se v něm věnuje dějinám jezuitského řádu. O jeho záměru s ním budou diskutovat ředitelka knihovny Helena Sedláčková a Barbora Kundračíková.

Unikátní intervence děl starých mistrů mezi umění 20. století RE: Století relativity je prodloužena až do dubna 2022! Přijďte zjistit, jak spolu komunikuje staré a moderní umění. Vstup do stále expozice je navíc zdarma!

Pro několik vybraných děl, která jsou návštěvníci zvyklí běžně vídat v rámci expozic a výstav Arcidiecézního muzea, jsme vytvořili prostor v expozici Století relativity, zaměřené na umění 20. století. Věříme, že tento dialog napříč staletími dokáže zprostředkovat inspirativní umělecký zážitek.  

„Snahou našeho projektu je nabídnout divákům možnost zcela nového pohledu na známá umělecká díla. Domníváme se, že změna perspektivy vnímání, nečekaná setkání a vzájemné interakce mezi nimi, ať již v rovině výtvarné, významové, formální či žánrové, mohou aktivizovat a rozšířit nejen naše vědomí či nevědomí, ale přirozeně také umělecké dílo samo,“ říká spoluautorka intervence Helena Zápalková. 

V expozici Století relativity je celkem šest tematických zastavení, šest vybraných dvojic exponátů, šest vzájemných dialogů.  První dvě dvojice jsou situovány do části instalace v prostoru Mansardy, věnované umění 1. poloviny 20. století, další čtyři pak návštěvníci naleznou v Obrazárně, kde je tradičně prezentováno umění 2. poloviny 20. století.
Vstup do stále expozice je pak ZDARMA!

Pokud chcete mít doma v kostce výběr toho nejlepšího ze současného středoevropského umění přijďte až do 2. 1. 2022 na přehlídku současného středoevropského umění Trienále SEFO 2021 - se vstupenkou obdržíte knižního průvodce  k výstavě zdarma. 

Na 128 stranách českého a 128 stranách anglického textu a obrazového doprovodu najdete stručné představení jednotlivých tvůrců a jejich prací.

Trienále současného středoevropského umění je součástí programu Středoevropského fóra Olomouc (SEFO) a doplňuje spektrum činností, které tomuto geograficky i významově nestálému regionu Muzeum umění Olomouc věnuje. 

Blížící se svátky se promítnou také do otevírací doby Muzea umění Olomouc. To bude v pátek 24. prosince i o týden později 31. prosince zavřené. Poprvé v novém roce jej bude moct navštívit v neděli 2. ledna.

V ostatních dnech, to znamená 23., 25., 26., 28., 29. a 30. prosince bude muzeum otevřeno klasicky, tedy od 10.00 do 18.00 hodin. 

Rozloučení s Trienále SEFO 2021

Sváteční čas bude pro návštěvníky poslední příležitostí seznámit se se současným středoevropským uměním. Hned 2. ledna totiž končí největší výstava projektu Trienále SEFO 2021 – Universum a své brány uzavře i retrospektiva polské legendy Jana Pamuły. 

V Muzeu umění na vás budou v této době čekat také dvě intervence. Ve výstavě Universum jde o Předobrazy a paralely, které našla naše kurátorka Gabriela Elbelová v barokních knihách ze sbírek Vědecké knihovny Olomouc a stálou expozici Století relativity doplnila díla starých mistrů. Díky této intervenci můžete vidět proměnu, kterou v posledních staletích prošlo zpracování témat jako portrét, žena či krajina. Vstup do stálé expozice je navíc zdarma!

Tichý křik umlkne v proluce SEFO už tuto neděli, a proto se Muzeum umění rozhodlo prodloužit jeho otevírací dobu od 15.00 až do 22.00. Návštěvníci tak budou mít v posledních dnech instalace dostatek času zaplnit prostor budoucího Středoevropského fóra svými slovy, myšlenkami, přáními, vzkazy či pozdravy.

Tichý křik je interaktivní autorská instalace Dana Gregora reagující přímo na prostor proluky SEFO. Funguje na principu speciálního softwaru, který přepíše slova vyřčena do mikrofonu a poté je pomocí laseru, který dodala společnost KVANT Show Production, promítne přímo do proluky.

Jedním z témat, které Trienále SEFO 2021 sleduje, je vztah vědy a umění. Co to znamená určovat? Poznávat? Definovat? Jaké možnosti má věda a jaké umění? Je mezi nimi skutečně nějaký rozdíl? Právě tomuto způsobu myšlení je věnován nový referenční projekt Gabriely Elbelové, kurátorky Arcidiecézního muzea – Předobrazy a paralely, který v posledním měsíci obohatí výstavu Universum. 

Výběr Gabriely Elbelové je nečekanou a velice spontánní reakcí na výstavu. „Jako historičce starého umění a kurátorce věnující se ranému novověku jí totiž neunikly vizuální paralely a příklady obdobných témat v barokní literatuře. A ze sbírek Vědecké knihovny Olomouc jich několik vybrala, aby expozici doplnily. Ukazuje přitom nejen formální či imaginativní podobnosti, ale i možné intelektuální rozdíly mezi věcmi i přístupy. Přece jen, doba se změnila a naše znalosti jsou jiné – ne však nutně lepší. Přesně to je nicméně důvodem, proč podobný projekt vůbec iniciovat: vést o podobných tématech diskusi, a nejlépe právě nástroji, kterými disponuje samo umění,“ říká šéfkurátorka Trienále SEFO 2021 Barbora Kundračíková.

Paralely a předobrazy tak návštěvníci uvidí například u vizuální umělkyně Anny Witt v konverzaci s knihou Schola Cordis Benedikta Haeftena z roku 1679 či u Nicolause Ganstererav konverzaci s dílem Utrisque Cosmi majoris scilicet et minoris Metaphysica, Physica, atque Technica Historia Roberta Fludda z roku 1617. 

Po Krakově a Košicích míří projekt MULTIversum do Maďarska. V následujícím týdnu jej bude hostit další partnerská organizace olomouckého SEFO – Ludwig Museum Budapest.

Jedná se o první instituci v Maďarsku zabývající se mezinárodním současným uměním. Za jejím založením stojí němečtí manželé Irene a Peter Ludwigovi. Ti měli sbírku více než 12 tisíc uměleckých děl od antiky až po současné umění. V roce 1991 uložila Nadace Ludwig v prvním patře budovy A v Maďarské národní galerii 91 děl do dlouhodobého depozitu. Otevřením první samostatné výstavy pak započala činnost Ludwig Museum Budapešť.

Vzhledem k tomu, že umělecká díla získaná od Nadace Ludwig reprezentují období před rokem 1990, jsou díla vzniklá od té doby nakupována - často s pokračující finanční podporou Nadace Ludwig - na základě rozhodnutí vlastní správní rady muzea. V rámci svého promyšleného poslání tak prezentuje a shromažďuje díla umělců bývalého „východního bloku“ a staví vedle sebe širokou škálu zásadních mezinárodních a maďarských děl z jednotlivých epoch.

Cílem budování sbírek, výstav a akcí Ludwigova muzea je umožnit širší veřejnosti bližší seznámení se současným uměním. Zajišťuje nepřetržitý dialog mezi minulostí a současností, mezi mainstreamovým uměním a experimentálními uměleckými iniciacemi. Muzeum funguje jako veřejný prostor otevřený nejširší veřejnosti. V souladu s principem inkluzivity muzeum neustále pracuje na zajištění stále lepších podmínek přístupu ke svým sbírkám a akcím. Snaží se také o to, aby každodenní práce jeho zaměstnanců probíhala ekonomicky a ekologicky udržitelnou formou.

V rámci projektu MULTIversum si Ludwig Museum zvolilo téma číslo 4, tj. "osobní vs. sdílené - od vlastního těla k politickým systémům", zkouší tak interpretovat abstraktní koncept udržitelnosti na úrovni jednotlivců a zkoumat vztah mezi tím, jak může jednotlivec ovlivnit (i prostřednictvím uměleckého díla) komunitu a naopak, jak komunita vnímá existující socioekonomické napětí a environmentální problémy. Programy (Pedagogické úterý, Probuďte se!, Duch udržitelnosti) jsou organizovány muzejními pedagogy a oslovují tři různé cílové skupiny: učitele, dospělé a studenty středních škol. Hlavní otázka směrem k těmto skupinám zní: "Kdo je zodpovědný?".

Jedním z projektů edukačního oddělení v rámci Trienále SEFO 2021 je i instalace Koncert pro 3 klavírní křídla, kterou návštěvníci Muzea umění mohou vidět v Besedním sále a nejen v něm. Nově si ji díky virtuální prohlídce můžete projít i z pohodlí svého obýváku – stačí kliknout ZDE.

Instalace připomene návštěvníkům známou paměť místa a současně umělecky pojedná její úplně nedávný stav, který nemohl vidět nikdo jiný než zaměstnanci instituce. Příchozí může instalaci vnímat aktivně i pasivně, ale teprve skrze její aktivní poznání zažije pocity revize nabízené reality. 

Podívejte se, jak probíhal sobotní happening v režii lektorů Muzea umění a Moimira Papalescu. Akci, kterou hostilo Umělecké centrum UP zachytil na svůj fotoaparát Zdeněk Sodoma.

Nejen během Mezinárodního dne studentstva, ale po celý rok mají studenti vstup do všech expozic Muzea umění, včetně největší přehlídky současného středoevropského umění Trienále SEFO 2021 zvýhodněný. Ti, kteří studují uměnovědné obory, za lístky dokonce neplatí nic. Stačí se jen na pokladně prokázat příslušností k dané katedře a všechny expozice MUO jsou jim k dispozici. Pro vysokoškoláky milující umění, ale studující jiné obory, má pak MUO připravený slevněný vstup, opět musí jen předložit studentský průkaz - nejlépe kartu ISIC.

„Muzeum umění má zároveň už od roku 2020 volný vstup do stálých expozic, a to pro všechny návštěvníky. Konkrétně nyní tak mohou v naší stále expozici Století relativity obdivovat nejen umění 20. století, ale také intervenci děl starých mistrů,“ připomíná tiskový mluvčí MUO Tomáš Kasal.

Kdo další má zvýhodněný vstup do výstav MUO se dozvíte ZDE. 

V úterý se bude od 21.25 věnovat pořad ArtZóna olomouckému Trienále SEFO 2021. Hlavním hostem bude jedná z klíčových osobností Trienále SEFO 2021 – Pavel Büchler. Tento český výtvarný umělec žijící ve Velké Británii je mezinárodně známý zejména svou konceptuální prací s textem, zastaralými technologiemi a médii. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách řady významných institucí a je považován za vlivného pedagoga. V Muzeu umění právě můžete vidět výstavu, která na malém prostoru představuje celou reprezentativní škálu jeho prací.

ArtZóna se ale bude věnovat Trienále SEFO 2021 i jako celku. Přiblíží první ročník této velké výstavní přehlídky, kterou mohou od června vidět Muzea umění v Olomouci. Trienále mapuje současné vizuální umění ve středoevropském prostoru, nabízí bohatý a různorodý doprovodný program, ale především díky němu ožívá Olomouc, město, často vnímané jako barokní památková rezervace. Pořad si také položí otázky: Jaký je smysl takových výstavních přehlídek, jako jsou bienále nebo trienále? A co přinášejí do měst, v nichž se odehrávají? Odpověď bude hledat s historičkou umění Silvii Šeborovou a hlavní kurátorkou Trienále SEFO 2021 Barborou Kundračíkovou.

ArtZónu můžete sledovat 9. listopadu od 21.25 na ČT art či ZDE!

Proč o budoucnosti Evropy rozhoduje střední Evropa? A opravdu o ní rozhoduje? Jaká je podstata existence středoevropského prostoru v rovině vnitřní i té spojené s globálním politickým vývojem? Na tyto otázky se ve své knize Revize střední Evropy snaží odpovědět bývalý rakouský vicekancléř Erhard Busek a diplomat Emil Brix. Poprvé díky spolupráci Muzea umění a Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci také česky.

Právě českou verzi knihy přijedou oba autoři v úterý 9. listopadu osobně představit do Olomouce. Setkat se s nimi můžete během debaty na Filozofické fakultě v učebně Václava Havla od 17.00. Kromě Emila Brixe a Erharda Buseka zde budou debatovat také germanistka Ingeborg Fialová a politolog Jiří Lach.

Knihu Revize střední Evropy si už nyní můžete koupit ZDE!

Jedinečná tvorba zakladatele a průkopníka počítačového umění v Polsku Jana Pamuły, poprvé představena české veřejnosti na retrospektivní výstavě v Muzeu umění Olomouc, zaujala také Český rozhlas Vltavu. Ten mu v sobotu 6. listopadu, v 9.00 věnoval také hodinový pořad, který připravil moderátor Miroslav Burianek s kurátory Muzea umění Štěpánkou Bieleszovou, Ladislavem Daňkem a matematikem Janem Andresem.

Pořad můžete poslouchat ZDE v čase 9.00.

MUO společně s Ateliérem intermédií UP pořádá tento týden workshop autorské knihy a přednášku Pavla Büchlera, českého vizuálního umělce žijícího a působícího v Manchesteru, který je jednou z tváří prvního ročníku olomouckého trienále současného středoevropského umění.

Workshop proběhne v ateliéru intermédií od 1. do 3. 11. 2021. Zájemci se hlaste na email info@basement-project.art, kapacita workshopu je totiž omezena. V úterý 2. listopadu od 18:30 pak proběhne přednáška Pavla Büchlera v auditoriu maximu na Katedře dějin umění.

Muzeum umění již tradičně oslaví vznik Československa bezplatným vstupem do všech svých expozic. Letos návštěvníkům nabídne díky Trienále SEFO 2021 to nejlepší ze současného středoevropského umění, ale také staré mistry uprostřed stálé expozice Století relativity či počítačové umění legendy polského umění Jana Pamuły.

Novinky v Universu

Výstava Universum navíc prošla v posledních dnech obměnou. Vystavená díla doplnily speciální QR kódy, díky kterým objasní návštěvníkům svou tvorbu samotní autoři či kurátoři výstavy. Papírový ateliér, respektive otisk reálného ateliéru, maďarského umělce Gabora Koóse zaplnily taktéž papírové doplňky jako nábytek či nářadí. Proměnou prošla i část výstavy s virtuální realitou Karola Pomykały, která nyní nabízí nový Pomykałův linoryt.

Pamuła v kryptě i v muzeu

Trienále SEFO 2021 nabízí svým návštěvníkům také dvě výstavy legendy polského umění Jana Pamuły. Ta v Muzeu moderního umění představuje jeho grafiky, malby, objekty ale i jejich nákresy a náčrty. Ta v kryptě olomoucké katedrály pak světelné objekty, jimž se Pamuła věnuje v posledních letech. Právě výstava v katedrále sv. Václava, ale své brány už 31. října uzavře. Čtvrtek, tak bude jedním z posledních dnů, kdy budou moct návštěvníci vidět obě výstavy.

Staří mistři v novém

Na své si přijdou ale i milovníci starého umění, a to i přes uzavření Arcidiecézního muzea. Stálou expozici Století relativity, která se zabývá uměním 20. století, totiž doplnila vzácná díla starých mistrů. Návštěvníci expozice tak budou mít jedinečnou možnost zjistit, jak se proměnilo umělecké ztvárnění vybraných témat jako krajina, portrét či žena.

Tichý křik 

Veřejnosti bude také od 17.00 do 22.00 k dispozici Tichý křik Dana Gregora, neboli speciální software, který dokáže zaplnit proluku SEFO vašimi slovy. Přijďte popřát naši republice.

Ústřední výstava Trienále SEFO 2021 UNIVERSUM prošla v posledních dnech obměnou. Doplnily ji speciální QR kódy, ale i nová díla. Přijďte se podívat, co vše vám nově nabízí.

„QR kódy, které návštěvníci najdou na podlaze u jednotlivých děl, mají za úkol pomocí videí přiblížit jak dané dílo, tak i myšlení současných středoevropských autorů. Stačí jen na ně namířit chytrý telefon, který v sobě má čtečku QR kódů,“ říká tiskový mluvčí Muzea umění Tomáš Kasal.

Návštěvníci tak budu mít jedinečnou možnost dozvědět se přímo před uměleckým dílem, jak jej vnímá či jak jej tvořil jeho autor. V jednotlivých videích se tak setkají s umělci jako Gabor Koós, Štefan Oslej, Pavel Büchler, Zdeněk Trs, Jaroslav Varga či Ádám Albert. Jiné umělce jim zase přiblíží šéfkurátorka celého Trienále SEFO 2021 Barbora Kundračíková.

Tady malá ochutnávka z našich videí:

Nový linoryt i zaplněný mikrokosmos Gabora Koóse

Výstavu doplnila ale také nová díla. Diváci se mohou těšit například na nový linoryt z produkce polského grafika Karola Pomykały. „Ten doprovází také virtuální realita. Návštěvníci do ní mohou proniknout díky VR brýlím, které se nacházejí hned vedle tohoto díla,“ připomíná šéfkurátorka trienále Barbora Kundračíková.

Zaplnil se také olomoucký ateliér Gabora Koóse. Tento maďarský grafik pojal téma universa opravdu originálně, na papír v měřítku jedna ku jedné totiž otiskl svůj vlastní ateliér. Nově tento prostor doplnily Koósovy nástroje, tedy opět jejich papírové podoby. 

Výstava je otevřena denně kromě pondělí od 10.00 do 18.00.

V pondělí 1. listopadu se v Muzeu umění uskuteční třetí ročník mezioborového kolokvia Vizualita – věda – vnímání, které se letos tematicky zaměří na záhadu zrození, zobrazování embryonálního vývoje nejen lidského, ale i zvířecího v časech minulých, současných i budoucích.
Více zde ZDE