Koncepce

Trienále současného středoevropského umění je produktem dlouhodobých snah Muzea umění Olomouc. Je součástí programu Středoevropské fórum Olomouc (SEFO) a doplňuje spektrum činností, které jsou tomuto geograficky i významově nestálému regionu věnovány. Trienále je tematicky zaměřené, komunitní a partnerské. Na jeho přípravě se podílí instituce místní, mj. Univerzita Palackého, Academia film Olomouc, Divadelní Flora Olomouc, PAF nebo Ekologické dny Olomouc, i zahraniční, tj. Ludwig Múzeum a Kassák Múzeum v Budapešti, Východoslovenská galéria v Košicích, Kunstmuseum Lentos v Linzi a Międzynarodowe Centrum Kultury v Krakově.

První ročník trienále současného středoevropského umění SEFO 2021 nese název Universum. Záměr odpovídá snaze kontinuálně prověřovat středoevropskou ideu a obsáhnout ji nejen v minulosti, ale také přítomnosti. Existuje ještě střední Evropa? Nerozpadla se definitivně s rokem 1989? Není dnes už jen politickou karikaturou, anebo naopak únikem do bezpečných utopií minulosti? Trienále na tyto otázky jednoduše odpovědět nemůže - může je však klást.
Jedním z nejvlastnějších výrazů úsilí o pojetí moderního světa, o jeho poznání a obsažení, je muzeum. Sbírkotvorná instituce, která vyjadřuje přesvědčení komunity o tom, že ví, jaké věci jsou a jak spolu souvisejí. Muzeum umění je samozřejmě případ komplikovanější, kritéria nicméně alespoň do jisté míry sdílí. V době vrcholící kritiky institucí jsme se rozhodli - také proto, že se jedná o ročník první a pro nás v mnohém osobní - věnovat jej právě jemu. Trienále se proto v roce 2021 soustředí na poznávání světa a způsoby, jimiž se k němu vztahujeme. Umění chápe jako výraz úsilí mysli, a papír, základní nástroj lidské kreativity, vnímá jako prostředek uvažování i nosič myšlenky. Zajímá jej problém systému, který lze obecně chápat dvojím způsobem: Jako ideální řád, který objevujeme, estetickou cestou napodobujeme a učíme se mu tak. Nebo jako uměle vytvářený konstrukt, který pravdou nazýváme často jen z vlastní pohodlnosti. Faktem je, že každý své vlastní universum projektujeme, málokdo z nás je ale umí a chce sdílet. Muzeum dělá totéž, jen ve větším a s objektivizující aspirací. Ambicí trienále není svět změnit, ale věnovat mu svou pozornost. Nechce být angažované, ale podnětné. Umění nechápe jako autonomní, ani jako služebné, ale jako schopné tvořit svět.

Vzhledem k okolnostem je program trienále průběžně adaptován. Jednou z klíčových změn je jeho rozprostření do celého roku 2021 s přesahy v letech 2020 a 2022. Volena je cesta drobnějších, ale cílených akcí, respektive akcí distančních, při nichž jsou angažováni především zahraniční partneři. S trienále jsou spojeny také nové výzkumné projekty instituce, workshopy a konference. Současný stav nám slouží jako východisko uvažování o možnostech veřejné kulturní instituce v post-pandemické době, ve světě, který prochází intenzivní rekonstrukcí.

Barbora Kundračíková & SEFO

Struktura

Výchozí bodem trienále SEFO 2021 jsou struktury a systémy, respektive kategorie, na základě kterých je tvoříme a posuzujeme. Struktury jsou obyčejně téměř transparentní, skryté v myriádách věcí a událostí. Jsou to produkty kultury, kterou jsme si osvojili a kterou sdílíme v rámci nejrůznějších společenství. A obnažuje je teprve naše nejistota nebo neklid. Základní struktura, o kterou se opíráme my, je naznačena níže. Hovořit by však bylo možné o řadě dalších. Systém je to vždy proměnný a snadno narušitelný, plně funkční je pouze v našich představách. Jeho stabilita a proměnnost tvoří spojité nádoby. Tuto skutečnost vyjadřuje také logo trienále - soustředné jako je naše vnímání vlastní pozice ve středu zkoumaných entit a oblastí, od počátku ale narušované vědomím toho, že se jedná o interpretaci chtěnou a neustále pokoušenou.

Muzeum/ je institucí, ze společnosti vyplývající a k ní se obracející. Jeho činnost je motivována snahou tvořit a rozvíjet, přirozeně přitom ale manipuluje a redukuje. Proto se v posledních letech stále větší pozornost soustředí na mechanismy jeho fungování. Svůj program a záměr přitom muzeum koncentruje ve své akviziční politice, zprostředkovaně pak ve stálých expozicích, které představují maximu jeho uvažování. MUO svůj zájem dělí mezi sbírky starého, moderního a současného umění. Ty všechny předpokládají odlišný způsob zacházení. Generují často také odlišná stanoviska. Naši snahou je všechny tři kontexty propojit a společně s performativními formami začlenit do rámce fóra. Za touto snahou se samozřejmě skrývá celá řada obecnějších tendencí. Tři základní, které každé muzeum umění sleduje přednostně, se týkají média, instituce a možností samotného poznání. Ty všechny se v tuto chvíli sbíhají v dalším z řady -ismů, a tím je “nový institucionalismus”.

Středoevropské fórum/ SEFO je dlouhodobý výzkumný program Muzea umění Olomouc zabývajícím se středoevropským vizuálním uměním 2. poloviny 20. století, tedy především obdobím totalit a tak zvanou neoficiální scénou. V kritických sondách reflektuje možné přístupy k němu a propojuje při tom toto výsostně středoevropské město se širší Střední Evropou. Tu chápe jako proměnnou entitu, která nicméně sdílí jistou historickou, kulturní a filosofickou identitu zrcadlící se právě ve sféře kultury. Projekt SEFO vznikl v roce 2008, kdy také získal značnou, mimo jiné politickou, podporu. Během uplynulých let se přirozeně rozšířil - o další, kontextuální, historická období a témata, jiná média i tvůrčí formy. Tato expanze je vysoce riskantní, ale zásadní.

Trienále/ je formát, určený pro současné umění, jeho projevy a strategie. Typická je pro něj otevřenost, angažovanost a zájem o veřejný prostor. Trienále SEFO není soutěžní ani se nesoustředí výhradně na progresivní formy – pokouší se naopak o synchronní pohled na umění, předpokladem čehož je sebereflexe instituce, muzea, a zároveň fóra. Opírá se přitom o vlastní kolekce, které podrobuje kritice. Do jejich středu vkládá příklady současného umění napříč žánry a médii, kolem expozic vizuálního umění buduje komplex přednášek, workshopů, performativních forem a divadelních produkcí. Spoléhá přitom také na své partnery a pokouší se o dialog s nimi.

Universum/ svět, ve kterém žijeme, je určitým způsobem organizovaný. Opřádá jej řada „velkých vyprávění“, příběhů a reprezentací, které se realizují v konkrétním čase a prostoru. Veškeré naše rozhodování je jimi podmíněné. To, co nás zajímá, je argumentační předpolí tohoto procesu – který navíc právě muzeum v evropské kulturní tradici ztělesňuje nejlépe, protože myšlenky, které produkuje a sdílí, opírá o konkrétní produkty lidské kreativity. Universum ve smyslu celku je přitom východiskem i předpokládanou limitou lidského uvažování a představivosti – vycházíme z něj a vracíme se k němu, ovšem s podstatnou zkušeností střetu osobního s vnějším, respektive reálného s ideálním. Jednotlivé expozice a programy trienále proto postupně kladou otázky vztahující se ke smyslovému vnímání, poznávání a kategorizaci, vytváření ideálních systémů i jejich komunikaci.

Papír/ umění 20. a 21. století charakterizuje monumentalita a intermedialita. Přesto existuje médium, které je schopno si svou integritu podržet, být zároveň prostředkem formulace, jejím nosičem i vlastní entitou – a tím je papír. Svět umění zná pět typů obrazů, malbu, kresbu, grafiku, koláž a fotografii. Umělecké sbírky dále zahrnují kolekce architektonických plánů, modelů, plastik, nábytku, autorských knihy, plakátů, také archiv či dokumentační centra. Přehlídky, které jsou jim věnovány, variují, a docela konkrétní otázku, čím papír je, ztotožňují s tou, co všechno umožňuje. První ročník olomouckého trienále má ambici pohled obrátit a ptát se, jak papír v jádru muzea-univerza funguje a jak jej ovlivňuje.