sekce


Trienále SEFO 2021 sleduje způsoby poznávání a organizace lidského spektra. Jeho osy představují dvě expozice - Universum, které lze  chápat jako výraz hledání nové universality, v níž by člověk svému okolí nedominoval, ale byl jeho přirozenou součástí. A Jan Pamuła: průkopník počítačového umění, představující výjimečnou osobnost z kontextu Středoevropského fóra, jejíž tvorba k promýšlení pojmů systém či organizace přímo vyzývá. 

Východiskem trienále je instituce jako celek. Pozornost se proto soustředí také na stálé expozice a prostor nově vznikajícího fóra, které  předjímá program věnovaný utváření veřejného prostoru a zahrnuje interaktivní instalaci Dana Gregora (INITI) Tichý křik. Vše  spojuje celoroční programová linie, tvořená performativními formami, divadelní a hudební produkcí rozvíjející tradici Divadla hudby, přednášky a workshopy spojené s databází CEAD ad. V tomto smyslu funguje trienále jako modulární systém (suma světa), tvořený věcmi (res), událostmi a jejich vzájemnými vztahy, což odráží také jeho architektonické řešení.

Trienále SEFO je projektem Muzea umění Olomouc, do jeho rámce jsou ale zapojeny také další instituce působící ve městě i mimo ně. Jde především o Univerzitu Palackého, Galerii Caesar či kino Metropol, festivalové formy AFO, Divadelní Flora, PAF nebo Ekologické dny Olomouc, respektive Ludwig Múzeum v Budapešti, Kunstmuseum Lentos v Linzi, Východoslovenskou galérii v Košicích a Mezinárodní centrum kultury v Krakově. Zvláštním hostem trienále je budapešťské Kassák Múzeum. Programy, které vznikají ve spolupráci, překračují úzký institucionální i geografický rámec. Tuto snahu lze považovat za jeden z principů SEFO. 

Vše
architektura
divadlo
edukace
ekologie
expozice
film
hudba
intervence
literatura
pop-up
sbírka
věda
výzkum
Terezinalia: Archeologie změny
6. 10. - 29. 11. 2020
Terezinalia: Archeologie změny
Terezinalia: Archeologie změny

Terezinalia: Archeologie změny

6. 10. - 29. 11. 2020
Lidé/autoři
Andere Seite Studio

Andere Seite Studio je multidisciplinární tvůrčí kolektiv Radka a Zdeňka Květoňových, působící v severních Čechách, a to zejména v Litoměřicích a jejich okolí. Studio je dlouhodobě zaměřeno na rozvíjení topografické fotografie jako hlavního nástroje prozkoumávání dynamiky kulturních a přírodních procesů, rytmů a vrstev žitých míst. V aktuálním výstavním souboru Terezinálií jsou obsaženy vybrané výsledky propojení dvou zásadních linií tvorby A.S.S. První linií je dlouhodobý fotografický průzkum Terezína a jeho blízkého okolí, založený na pravidelném sestupu do terénu zkoumaného místa, splynutí s jeho rytmem a následném konstrukčním výběru a systematizaci mnohotvárně zachycených pozůstatků a stop změny. Druhou linií je překračování hranic média fotografie, odstředivé pátrání po možnostech jeho proměny. Dlouhodobé mapování Terezínského prostředí dalo vzniknout rozsáhlému, spletitému archivu. Tato výstava je dalším z dlouhé a nikdy nekončící řady pokusů jej uspořádat. 
Výstava Andere Seite Studio je součástí programu trienále současného středoevropského umění, které připravuje Muzeum umění Olomouc v rámci programu Středoevropského fora pro rok 2021. Motiv archivu, s nímž Radek a Zdeněk Květoňovi soustředěně pracují, navíc v oblasti fotografie, která dala promýšlení tohoto moderního způsobu shromažďování a organizace dat prvotní impulz, je jedním z klíčových momentů, k němuž se samozřejmě vztahuje také jakákoli paměťová instituce - tedy i muzeum. Zařazení výstavy do rámce Trienále se nicméně - za současné krize - zdá být ještě příznačnější. Kvůli posunům zahájení jednotlivých programů, včetně samotného Trienále, totiž dochází k podobnému míšení a revokování sedimentů, které způsobila povodeň v terezínské zahrádkářské kolonii. 

kurátor: Ondřej Dadejík

Domýšlet & Rozpoznávat
7. 1. - 28. 2. 2021
Šimon Brejcha, Bílá zeď, 2019, hlubotisk, 125 x 200 cm
Šimon Brejcha, Bílá zeď, 2019, hlubotisk, 125 x 200 cm

Domýšlet & Rozpoznávat

7. 1. - 28. 2. 2021
Lidé/autoři
Štefanová Marie

Druhá výstava, kterou v rámci trienále SEFO 2021 uvádí olomoucká Galerie Caesar, představuje dvojici bezpečně etablovaných současných autorů, grafika Šimona Brejchu a intermedialistu Michala Kindernaye. Společně s architektkou Marií Štěfanovou sdílí zájem o krajinu a subtilní přírodní elementy. Jejich tvorba není v pravém slova smyslu angažovaná, rozhodně je ale uvědomělá. A pro kurátory SEFO je dobrým impulzem k vlastním úvahám o tom, kde začíná a kde konči lidská svoboda. 

kurátoři: Jakub Frank, Barbora Kundračíková, Martina Mertová

Výstava tří autorů a tří kurátorů (Jakub Frank, Barbora Kundračíková, Martina Mertová) reaguje nejen na záměr trienále SEFO 2021, ale také na hlavní téma Ekologických dní Olomouc (EDO) 2020 – a předkládá argument v argumentu. Jestliže je dnes ekologie a vztah ke krajině jedním z hlavních témat, která sledujeme, jestliže se zároveň pozornost soustředí na několik málo vybraných oblastí jako je nedostatek vody v krajině nebo oteplování země, jak je to s těmi, které jsou pro běžné vnímání příliš křehká či marginální? A jak je to s osobní zkušeností s dnešní krajinou? Marii Štefanovou, Šimona Brejchu a Michala Kindernaye spojuje zájem o efemérní, o nenápadné, ale soustavně se opakující fenomény. V jejich tvorbě se vzájemně zrcadlí a zpřesňují, místy ovšem také popírají - fungují a jednají jako autonomní entity nadané vlastní identitou nezávislou na té lidské. Ať už je to otisk větve, záznam zvuku či mapování uplynulého děje, člověk je jeho příjemcem, byť aktivním, nikoli původcem. Chce se téměř říci, že Kant po Duchampovi, Kant v době post-konceptuální, je možná pasé - Kant po antropocénu, ve světě, který už není pouze či především lidský, ovšem získává na zajímavosti.

New Media Museums
Central European Art Database
1. 2. 2021 - 30. 6. 2022

New Media Museums

Central European Art Database
1. 2. 2021 - 30. 6. 2022
Místa
ONLINE

Projekt New Media Museum cílí na vytvoření rámce pro uchování a sběr novomediálních umění v prostoru zemí V4. Jeho hlavním cílem je najít funkční metody přijatelné také pro paměťové instituce, které by podobné sbírky měly do budoucna vytvářet a spravovat. Základem je vznik sítě tvořené různými aktéry oboru, včetně umělců, kurátorů, konzervátorů, techniků a okruhu odborných konzultantů. Výsledky a zkušenosti případových studií, kolokvií, publikací a diskusí tvoří přirozenou bázi institucionální infrastruktury. Takto je zachován charakter, který ve středoevropském regionu nová média mají, do procesu institucionalizace jsou zapojeny samotné komunity a zdrojová centra. Zároveň se nové sbírky stávají komplementární součástí těch stávajících.
Projekt reaguje na problém nízkého zastoupení umění nových médií ve veřejných sbírkách. Historikové, kurátoři a umělci dlouhodobě přijímají digitální umění, video-art, sound-art, net-art, interaktivní instalace a díla digitální kultury jako výrazný fenomén nedávné historie, dosah těchto prací je nicméně často limitován právě pouze na profesionály v oboru. Významná díla pionýrů nových médií ze 70. a 80. let jsou až na výjimky téměř neznámá kulturní veřejnosti, příčinou je nízká odborná znalost v jejich uchovávání v institucích zemí Visegradu a neexistence metodiky pro technické a administrativní zacházení s díly.
Projekt je podpořen grantem Visegrad Fund (2021-2022). Na jeho plnění se podílí mezinárodní tým odborníků.

garant: Dušan Barok & SEFO
koordinace: Jakub Frank
partneři: Slovenská národná galéria (SK), C3 Center for Culture and Communication Foundation (HUN), PAF (CZ), WRO Art Center (PL)

Academia Film Olomouc: Představ si fakta
27. 4. - 11. 5. 2021

Academia Film Olomouc: Představ si fakta

27. 4. - 11. 5. 2021

Academia Film Olomouc je jedním z největších a nejstarších popularizačně vědeckých festivalů v Evropě. Každoročně přináší široké české i mezinárodní veřejnosti poslední objevy z vědeckého pole a nastoluje debatu o tom, kdo a proč vědu v současnosti dělá a jak ji komunikuje. Zároveň tento festival nastavuje pozitivistické zrcadlo společnosti – nabízí z faktů vycházející přístup k nejpalčivějším společenským tématům. 
V minulém roce se AFO úspěšně adaptovalo do virtuální podoby. Z ideje této transformace vychází sekce na pomezí vědy a umění o vizualizaci dat, kterou připravuje ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc. Vizualizace surových dat v grafech, mapách i uměleckých projektech nezůstává pouze u přepisu. Je to hodnotící, interpretující a konstruující proces. Je to spojování bodů A a B, při němž však ona pomyslná cesta vizualizace paradoxně bod B vytváří a promítá do něj nejistoty a očekávání cestovatele, tvůrce. 
Vizualizaci budeme zkoumat jako užitečný nástroj, ale zhodnotíme i její negativa, druhotné jevy, které označujeme jako vizuální šum nebo přímo smog, a to jak v jejích přirozených prostředích, tak ve městě, v knihách nebo na internetu. Otázkou, kterou si​ klademe, je samozřejmě ta, kdy se z argumentu nebo názoru stává informace - a jakou roli při tomto procesu hraje právě vizualizace. I proto budou součástí programu interaktivní prvky a pořady. Na program AFO také přirozeně naváže ten spadající do rámce trienále, konkrétně vázaný na SEFO, resp. fungování a vizuální existenci kulturních institucí a subjektů působících ve městě. Významnou roli přitom hraje OHRADA, která se stává pomyslným vstupem do nového světa.
Mezi vybranými autory jsou Attila Csörgő, Agnes Denes (Leslie Tonkonow Artworks + Projects, New York), Otto Neurath, Evan Ingersoll, Andy Thomas, Kristina Zákopčanová (Fakta o klimatu) nebo Stano Filko (Stredoslovenská galéria). Součástí projektu jsou také samostatné umělecké realizace (Attila Csörgő, Richard Loskot, Jan Krtička), respektive vizualizace architektury pro SEFO (Jan Šépka).
Stačí se připojit na wifi a na svůj chytrý telefon stáhnout aplikaci ARTIVIVE (App Store/ Google Play). 

koordinace: Jakub Frank, Ondřej Kazík, Barbora Kundračíková, Zdeněk Rychtera
produkce: Petr Dvořák

Ar men - Maják
online stream
3. 5. 2021

Ar men - Maják

online stream
3. 5. 2021

Nastalo ono pomalé vzdouvání moře, takové zvláštní, ticho mezi vlnami narušuje tlumené dunění: vždy jsem ho viděl záhadně předcházet mlze. 
Příběh o dobrovolné vyhoštěnosti, o síle počasí, o touze udržet světlo, příběh podobný naší současnosti spojí mansardu muzea s vyhlídkovou věží a průhledy do krajiny i vašich pokojů. Na pomezí divadla, filmu a hudební skladby tak bude natažen hodinový stroj mechanismu, kterým se denně při nejistých plavbách ujišťujeme o pobřeží.
Živý přenos audiovizuální kompozice z deníkových zápisků pro dva herce a hudbu začne v pondělí 3. května se soumrakem ve 21 hodin. 
Ar men je maják stojící v moři západně od Bretaně, je to kobka a domov dvou strážců, kteří každý den bez ustání uvádějí do chodu mechanismus světla, signální jazyk mořeplavců. Je to dějiště příběhu čpícího petrolejem, kamenná scéna nenápadných dramat, místo v hlavě, odkud se neodchází.
Jean-Pierre Abraham sloužil v této opuštěné věži mezi roky 1959–1964. V knize Ar-men popisuje půlroční strážení světla, pohyby počasí i moře, neustále se opakující a přitom nikdy stejné úkony strážců. Chtěl bych vidět člověka, který se rozhodl tohle postavit.


Na motivy románu Jean-Pierre Abrahama: Ar men
režie: Tomáš Soldán
hudba: Tomáš Vtípil
hrají: Pavel Neškudla, Václav Marhold
produkce: MUO

Hej - čin!
Výstava bude přístupna 9. 6. v 17.00 | 16. 6. v 18.00| 24. 6. ve 14.00
9. 6. - 24. 6. 2021

Hej - čin!

Výstava bude přístupna 9. 6. v 17.00 | 16. 6. v 18.00| 24. 6. ve 14.00
9. 6. - 24. 6. 2021

Jak nakládat s městskými brownfieldy? Z relativně jednoduchého zadání lze vytěžit mnohem hlubší úvahy o utváření prostoru města. Hejčín, původně samostatná obec s opravdu dlouhou historií, byl připojen k mateřské Olomouci před sto lety. Jeho pomyslné jádro je v docházkové vzdálenosti do centra města.  Toto cenné, avšak zanedbané, území s opuštěnou budovou Přírodovědecké fakulty sousedí s několika školními budovami a frekventovaným silničním průtahem. Jaká jej čeká budoucnost? A mají se ruiny, za které si můžeme sami, jednoduše bourat, nebo recyklovat? Jaký potenciál má celé území?  Může se stát novým centrem urbanisticky bezradného a dopravně přetíženého Hejčína? Jaké další funkce snese? Je troufalé revidovat platnou územní dokumentaci?
Odpovědi hledají studenti Ústavu experimentální tvorby VUT Brno pod vedením Szymona Rozwałky. S konceptem trienále současného středoevropského umění SEFO 2021 a nosným tématem univerza nacházejí hned několik společných bodů. Jak se DICHOTOMIE architektonického diskurzu promítají do MĚSTSKÉHO PROSTORU? V rámci práce se účastníci workshopu zamýšlejí, nakolik omezené je vnímání města krajními aspekty - veřejné/soukromé; reprezentativní/neudržované; oficiální/ilegální; historické/vytěsněné; harmonické/konfliktní; hierarchické/rovnostářské; regulované/chaotické atd. Studenti analyzují jednotlivé dichotomie architektonického diskurzu a jejich vliv na město a společnost. 
Zadání workshopu se transformuje do hledání nové, ne-uzavřené formy regulačního plánu. Plánu, který pracuje s tekutostí a diverzitou, jež generují současné lokálně-globální město. Druhým integrálním výstupem jsou proto návrhy flexibilních struktur pronajímatelných pozemků a staveb. Jako inspirace se nabízejí historické formy obdobně nestálých a otevřených struktur: od romských osad přes japonský metabolismus k holandskému strukturalismu (Hertzberger, Bakema, Van Eyck). Přístup rozvíjí myšlenky práci skupiny Team 10, tvorbu Constana Nieuwenhuyse, Oskara a Sofie Hansenových, Alejandra Araveny a dalších.
Druhým integrálním výstupem je konverze původní budovy Přírodovědecké fakulty UPOL (jedné z nejvíce neoblíbených staveb Olomouce), jako dobrá příležitost k EXPERIMENTU a zároveň k analýze pojmu TOLERANCE v architektuře.
Workshop, jehož výstupem bude výstava a prezentace jak v samotném středu zkoumaného území, tak na půdě Muzea umění Olomouc, je spolupořádána komisí místní části Hejčín a diskusní platformou Re-vize Olomouc. Právě propojení lokální komunity, kulturní instituce a města v roli hosta vytváří smysluplnou osu napříč malým olomouckým univerzem a jeho dílčí částí.

kurátor: Martina Mertová

AI: Když robot píše hru (projekce + diskuse)
Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, Švandovo divadlo, DAMU, ÚFAL, TAČR
15. 6. 2021

AI: Když robot píše hru (projekce + diskuse)

Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, Švandovo divadlo, DAMU, ÚFAL, TAČR
15. 6. 2021

Při příležitosti oslavy sto let od prvního uvedení Čapkovy hry R. U. R. (která přinesla světu mj. slovo „robot“) navrhl Tomáš Studeník  v roce 2019 divadelní kus, jehož autorem by nebyl člověk, ale chytrý software – tzv. umělá inteligence (Artificial Intelligence – AI). Na základě této myšlenky vznikl tým složený z informatiků Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou), divadelníků ze Švandova divadla a studentů DAMU (vedený ředitelem Švandova divadla, režisérem a pedagogem Danielem Hrbkem). Ve vzájemné kooperaci a debatě se rozhodli odpovědět na otázku, zda je umělá inteligence schopna napsat divadelní hru a jak se při zpracování takového úkolu bude chovat.

autoři: Švandovo divadlo, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, DAMU
koordinace: David Hrbek

rezervace na pokladna@muo.cz
telefon: 585 514 241

 

V počáteční fázi tohoto procesu bylo třeba převést základní principy dramatiky na kódy v programovacím jazyce, upravující chování AI, respektive vysvětlit divadelním tvůrcům, jak tyto požadavky formulovat, aby s nimi informatici mohli pracovat. Využita byla taktéž metoda tzv. strojového učení; AI pročetla velké množství dostupných scénářů a dalších textů a na základě posbíraných dat si vytvářela vlastní „pravidla pro tvorbu“. Během generování cvičných dialogů se celý systém postupně zdokonaloval – až do momentu, kdy ze strany člověka bylo třeba jen drobných zásahů, de facto na úrovni klasické dramaturgické práce. 
Od května 2020 už tedy počítač generoval obrazy s ústředním tématem, díky němuž by bylo poté snazší jejich vzájemné řetězení. Téma znělo: obrazy ze života robota. Divadelníci vždy vložili základní parametry: kdo, kde a s kým mluví (vždy se jedná pouze o dialog robota s jednou další osobou) a přidali dvě úvodní repliky. Vše ostatní již vytvářel stroj. A tak postava-robot potkává nejrůznější typy zástupců lidstva, po svém pojímá kontakt s nimi i konfrontaci oněch dvou světů, jejich strastí i radostí. A téměř vždy před ním vyvstávají přímo či v odkazech elementární otázky našeho bytí: Jak je to se smyslem života, zrozením, umíráním, láskou…? Text vznikal v angličtině a do češtiny byl převeden skrze strojový překlad a revidován zkušeným překladatelem. Dramaturg David Košťák vybral ty nejzdařilejší dialogy a následně je tvůrci ze Švandova divadla seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh o putování robota lidskou společností. Právě díky principu cesty a autonomně fungujícím dialogům (jež jsou v jisté míře naivní, a přece se nějak záhadně dotýkají podstaty), může mnohým vytvořená hra asociovat futuristickou verzi Malého prince a jeho cestu po planetách a jejich obyvatelích.
Inscenace AI: Když robot píše hru je završením první fáze projektu THEaiTRE, jehož cílem je dále zdokonalovat systém generování, a pokusit se zjistit, zdali si AI (a do jaké míry) poradí nejen s dialogy, ale též se stavbou celé divadelní hry. 

Projekt TLO3000348 THEaITRE: Umělá inteligence autorem divadelní hry je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA

 

Human Records
Universum
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022
Tea Smetanová, Kanopy, 2018-2021, kombinovaná technika, 43x16 cm
Tea Smetanová, Kanopy, 2018-2021, kombinovaná technika, 43x16 cm

Human Records

Universum
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

Lidské tělo jako předmět i nástroj poznávání je tématem výstavy představující čtveřici středoevropských autorů, Luboše Plného, Teu Smetanovou, Józsefa Hajdú a Štefana Osleje. Společným jmenovatelem jejich tvorby je hledání osobní identity, propojenost s exaktními vědami a téma zrození a zániku. Vybrané realizace se dotýkají příkladů vědecké praxe (rentgenové snímky, anatomické kresby), přičemž je posouvají do nových souvislostí. 

kurátor: Šárka Belšíková

V postavách Hledačů si slovenský výtvarník Štefan Oslej osvojuje principy kombinatorické matematiky, které aplikuje na obrazný genetický kód. Zhmotňuje tím paradoxnost částečně objektivizující, částečně hluboce individualizované identity jednotlivce. Oslej zpracovává postavy svých Hledačů jak v kresebné poloze, tak především v té trojrozměrné. Ačkoliv se na první pohled zdá, že se jedná o anonymní, uniformní soubor jednoho typu, každá z ručně odlévaných bust nese svůj vlastní grafický a číselný kód.
Kromě tématu hledání individuality, se výstava zaměřuje na anatomickou podstatu jednotlivce. Právě to je hlavním předmětem tvorby autodidakta Luboše Plného. Zájem o anatomii je v jeho případě dlouhodobý. Plný se zúčastnil řady pitev, sám své tělo podroboval četným pokusům a zkoumáním. Na základě studia lékařských atlasů, zvláště pak po operaci, jíž se podrobil, začal vytvářet anatomické autoportréty, v nichž detailně zaznamenává systémy orgánů, kostí, svalů, žil. Ty doplňuje o latinské názvy či texty popisující událostí, které se během procesu vzniku kresby udály. Jeho vlastní systém záznamu tělesnosti je originálním příspěvkem nejen v rámci neprofesionální výtvarné tvorby.
S vnitřním ustrojením člověka pracuje také maďarský fotograf József Hajdú. Ten využívá a aktualizuje rentgenové snímky pocházejícími z 30. let 20. století. Jejich původní funkce je již samozřejmě minulostí. Totéž lze pak říci o  jejich pozdější překvapivé adaptaci v materiál určený pro výrobu gramofonových desek. Kosterní systémy i spirálové drážky se zvukovou stopou jsou nicméně dvěma vrstvami, k nimž Hajdú připojuje třetí - fotografickou. Dosahuje tím nových významových spojení mezi principy vědeckého obrazu, hudební a vizuální kulturou. Vrstvením významů a funkcí poukazuje také na proměnlivost a pomíjivost existence. 
Toto téma, v souvislosti s lidskou existencí, paradoxní sepětí jejího počátku a konce, uchopuje mladá česká sochařka, Tea Smetanová. Cyklus kanop přímo odkazuje na tradiční staroegyptské praktiky spojené s mumifikací, při nichž byly tyto nádoby využívány pro uložení vnitřních orgánů. Egyptské kanopy měly podobu božstev, Tea jim vtiskla rysy právě narozeného dítěte. Ve skupině devíti tvarově identických plastik, z nichž každá má jiné materiálové provedení, se tak jednoduše odráží cykličnost života.
Uvedené přístupy a způsoby zkoumání lidské existence nacházejí srovnatelnou paralelu v jednom z výjimečných dokladů dobového poznání, v porodnickém atlase z roku 1758 doplněném grafickými, anatomicky přesnými ilustracemi. Jeho autorem je William Smellie (1697-1763), v Londýně působící skotský lékař a porodník. Autorem ilustrací je pak Johannes Michael Seligmann (1720-1762), norimberský rytec známý především svou prací na botanických a ornitologických atlasech. Vědecká ilustrace vysoké grafické úrovně zachycuje – zdánlivě obdobně, avšak přitom podstatně jinak - vnitřní svět lidského těla, shodně jako to činí dnešní ultrazvukové či rentgenové snímky. 
Výstava Human records tak představuje odlišné způsoby vnímání lidské existence, identity jednotlivce a vlastní anatomie těla. Prezentuje člověka jako universum, kterým se zabývá nejen exaktní věda, ale i výtvarné umění, přičemž tyto dva zdánlivě odlišné přístupy se invenčním a obohacujícím způsobem prostupují.  

UNIVERSUM
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

UNIVERSUM

24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

Hlavní expozice trienále SEFO 2021 představuje skupinu autorů širšího středoevropského regionu, kteří se ve své tvorbě opakovaně obracejí k otázkám určení, pojmenovávání, skladby, organizace a významu prvků tvořících svět, který obýváme. Spíše než vlastní téma nebo přístup, rozhodně spíše než médium, je spojuje právě způsob přemýšlení, využívání základních definic a polarit, jimiž si na cestě k porozumění pomáháme. Lidský svět je paradoxní, čím více touží po jednotě a celistvosti, tím více vytváří dělících čar a omezení. Napětí mezi tím, co je uvnitř, a považujeme to za své, a tím, co se nachází vně, a patří to takříkajíc všem, je značné a pro vlastní sebepojímání také zásadní. 

kurátor: Barbora Kundračíková

Svět, ve kterém žijeme, byl vyměřen v 18. století. V jeho polovině nazval německý filosof Alexander Gottlieb Baumgarten estetiku “vstupem do poledního světla racionality”. David Hume představil základní lidský paradox, opozici osobního a obecného. A Immanuel Kant ukázal hranice lidského rozumu. Na krásu nebo pravdu máme díky nim právo všichni. Na tom, co to znamená, se ale shodujeme stále komplikovaněji. Všechno to přitom začíná u těla, u našich vlastních smyslů a zkušeností, které nám zprostředkují. Mezi tím, co je, a tím, co za takové považujeme, je propast velikosti Macochy. Kdo rozhoduje o tom, co je správné? Kdo za to nese zodpovědnost? Proč vypadá náš svět tak, jak vypadá - proč není jiný? Můžeme zkusit členit horniny nikoli podle chemického složení, ale barvy, popisovat ne typy, ale jednotliviny, můžeme si představovat také jiné světy a jiná universa, než jsou ty naše, můžeme se zkusit řídit jiným časem. Proč ne? Síla imaginace je ohromná a možnosti systematiky nekonečné. Jak se také snaží ukázat britský matematický fyzik Roger Penrose, je docela dobře možné, že kosmos sám je cyklický a bez paměti, že se nejen smršťuje a rozpíná, ale také láme, a že to, co považujeme za jeho počátek, velký třesk, může být pouze jedním z mnoha, které ve své existenci zaznamenal. 
Vyjděme z toho, že je universum cyklické - taková je také “jeho” expozice. Ve svém počátku i konci je to struktura. Uršula Berlot-Pompe, Zdeněk Trs a Jaroslav Grulkowski, respektive Lubomír Axmann, rozvíjejí zdánlivou transparentnost logického systému, jeho technicky přesné vizualizace. Bylo by snadné nabídnout jako její přímý opak chaos, daleko podvratnější jsou však hraniční polohy nebo pseudosystémy, které využívají důvěryhodných mechanismů a zavedených strategií, mírně je však posouvají nebo vychylují, a činí o to manipulativnějšími. Čím více “ideální”, “objektivní” systém přizpůsobujeme svým potřebám a možnostem, svým zvykům nebo náladám, tím více se mu zpronevěřujeme. Příkladem tohoto jemného, ale zásadního posunu jsou realizace Jany Gunstheimer, Árona Kútvölgyi-Szabó, Agaty Gertschen, Ondřeje Přibyla, Joanny Leszczyńské či Ádama Kokesche. O to nebezpečnější, že pracují s takzvaně tradičními médii a postupy. 
Je přitom zřejmě, že zdrojem všech pochybení či intelektuálních úkroků je cesta, kterou do onoho poledního světla racionality vstupujeme, respektive způsob, jakým svou zkušenost vyhodnocujeme. Kontinuita, univerzálnost procesu poznávání a formulace vlastní argumentů či zjištění, jsou témata, která sleduje Nikolaus Gansterer. Jeho práce  také reprezentuje centrum spektra - alespoň v osobní rovině dík němu následujeme renesanční představu o centralizovaném universu, v jehož středu stojící člověk jej nejen přijímá, ale recipročně také tvoří. Smysl instalace opět získává na významu technikou, jíž autor adoptuje, a kterou je kresba. 
Oscilace kolem tohoto nestálého bodu pak dohromady svádí autory, kteří se snaží moment zkušenosti s tím, co je, co se přímému doteku či pohledu skutečně nabízí, obnovit. Mezi ně patří Gábor Koós, Karol Pomykała nebo Ádam Albert, také ale Anna Witt, její autorská tvorba i výběr ze středoevropské produkce videoartu. Překračují přitom hranice reálného, respektive virtuálního, možného, a dokazují, jak velký význam hraje vyprávění, příběh, který sdílíme, a jazyk, který pro to používáme. Spolu s tím demonstrují to nejdůležitější - že fakta se ustavují na základě společné kultury, ne naopak. A že umění zjevuje permanentně a neustále, co to znamená tvořit realitu. Právě proto je pro nás tak důležité.
V této konstelaci je universum plastickou strukturou. Není úplné ani všeobjímající. Jeho hmotou je lidská zkušenost se světem - nefaktická, komplexní a proměnná. Tím, co sdílíme, je systém pevných bodů. Výjimečným jej činí právě to, co se nachází mezi nimi. 

Jan Pamuła: Průkopník počítačového umění v Polsku | SYSTÉM - EMOCE - UNIVERSUM
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022
Dziesięć wersji jednego obrazu 5 (10), 1993-5, dedykacja Modiglani, 246x157
Dziesięć wersji jednego obrazu 5 (10), 1993-5, dedykacja Modiglani, 246x157

Jan Pamuła: Průkopník počítačového umění v Polsku | SYSTÉM - EMOCE - UNIVERSUM

24. 6. 2021 - 2. 1. 2022
Lidé/autoři
Pamuła Jan

Retrospektivní přehlídka Jana Pamuły, zakladatele a průkopníka počítačového umění v Polsku, která je leitmotivem celého trienále, představí české odborné i široké veřejnosti vůbec poprvé jedinečnou tvorbu jednoho z klíčových představitelů polského poválečného geometrického umění. Jan Pamuła je dnes osobností evropského formátu, jeho díla se pravidelně objevují na významných polských i zahraničních výstavách a jeho práce jsou v majetku předních muzejních institucí nejen v Polsku, ale i v zahraničí. 
Výstava navazuje na systematické představování nejvýznačnějších umělců tvořících v prostoru střední Evropy a koncepčně zapadá do projektu Středoevropského fóra Olomouc, které bylo oficiálně založeno ministry kultury V4 v roce 2008. Na výstavě bude představena umělcova malířská, objektová i grafická tvorba, včetně jeho prvních počítačových grafik.

autorka výstavy: Beata Gawrońska-Oramus
kurátoři: Štěpánka Bieleszová, Ladislav Daněk
externí spolupráce: Władysław Pluta

 

Součástí programu je krátkodobá výstava světelných objektů autora v kryptě Katedrály sv. Václava. Probíhá ve dnech 5. 8. - 31. 10. 2021.

Jan Pamuła: Světelné objekty
“Abstraktní obrazy odkazují k mnoha skutečnostem: ke skutečnosti člověka, přírody, Boha. Bůh může být přítomen v každé skutečnosti; nicméně abstraktní obraz může být dialogem s Bohem bez prostřednictví jiné skutečnosti, může být modlitbou.”

Projekt: Nástěnka
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

Projekt: Nástěnka

24. 6. 2021 - 2. 1. 2022
Místa
město

Co se stane, když si na nástěnku nad svým stolem připíchnete špendlíkem výstřižek z časopisu, lístek s telefonním číslem, přepsaný citát z knihy a fotku svých dětí? Do jakého vztahu se tyto předměty dostanou, jak mezi sebou komunikují a co vám mají informace na nástěnce sdělovat? A co když taková nástěnka nevisí nad vaším stolem, kde její uspořádání často ovlivňuje náhoda a její sdělení je spíše soukromé, ale visí třeba ve vstupní hale městské knihovny nebo na vrátnici firmy, kde plní účel informovat o aktualitách všechny, kteří dané místo navštěvují? 

kurátoři: Jakub Frank, Tomáš Kolich
témata: Vizuální šum jako potenciální obraz a brána kamsi, Postmoderní architektura jako krystalizace devadesátkového kapitalismu, Pareidolie a vizuální ambivalence v psychiatrii, Názorné agitace v teorii Josefa Dvorského
vystavující umělci: Michal Mitro, Aleš Zapletal, Jan Pfeiffer, Vladimír Houdek
lokace: Konvikt – Umělecké centrum UP, obchodní pasáž z Horního nám. na tř. Svobody, P-centrum na Laffayetově ul., Právnická fakulta UP

Projekt: Nástěnka připravuje Muzeum umění Olomouc ve spolupráci se spolkem Obrazy napříč obory, který se dlouhodobě zabývá vizuální kulturou a sleduje roli, jakou v současné společnosti hrají obrazy a vizuální informace. Nástěnka je uměleckým zásahem do veřejného prostoru. Jeho cílem není pouhé přivlastnění vývěsních ploch coby předpřipraveného prezentačního prostoru, nýbrž vyzdvihnutí jejich potenciálu jakožto nenápadného, a přesto všudypřítomného informačního média se specifickými estetickými pravidly. Právě hra s kompozicí a obsahem a vyzdvihnutí formálních kvalit média posunuje jeho utilitární funkci do oblasti umění ve veřejném prostoru. 
Nástěnku vnímáme jako svébytný typ vizuálního rozhraní, který je schopný transformace od nástěnných novin ve stylu socialistické stěngazety přes oslavné okno pracovníků týdne až po investigativní
plochu detektivů a konspirátorů. Tuto různorodost reflektujeme jak výběrem lokací, tak zaměřením a výtvarným pojetím, které předpokládá tradiční „nástěnkářské techniky“ korku a špendlíku i moderní projekci např. pomocí digitálních médií. 
Projekt: Nástěnka je další z intervencí, kterou trienále vykračuje z institucionálního rámce do veřejného prostoru a obohacuje výstavní formát o prvek každodenního náhodného setkávání s uměním na neobvyklých, nebo naopak zcela běžných místech.

Galerie Caesar: Všední krize
24. 6. - 24. 10. 2021

Galerie Caesar: Všední krize

24. 6. - 24. 10. 2021

How many yous have you been? How many, Lined up inside, Each killing the last? 
Kate Tempest

Pop-up scéna trienále SEFO v tradiční spolkové Galerii Caesar sleduje všeobecně přítomný moment "krize". Pojem však interpretuje v rovině situační a chápe jej jako běžný fenomén. Sotva také skončila poslední krize ekonomická, nastupuje krize environmentální, respektive epidemiologická. Zjevně se jedná o naši žitou každodennost. Program Galerie Caesar s pojmem krize zachází způsobem, jakoby přímo předpokládal své vlastní překonání, tj. vznik nového systému. Výběr autorů, jejich řazení i samotné expoziční zázemí na tuto poptávku reagují. Reaguje na ně také organizace programu, který - mimo navrženou dramaturgii - umožňuje adaptace (online prostředí, distanční formy) a změny, včetně zásahů do instalace. Podstatným hlediskem je udržitelnost a přímá podpora vizuálního umění.
Galerie Caesar představuje pro Olomouc tradiční a důležitý prostor pro současné umění, který je zároveň na dnešní dobu nezvykle vytrvalý a stálý. Galerie symbolicky sídlí v naprostém středu města. Její vernisáže, konající se až na sporadické výjimky každé první úterý v měsíci, udávají rytmus kulturnímu životu města. Přesto znamená zmíněná stálost v některých ohledech uzavřenost. 
Pro účely Trienále SEFO se galerie výrazně promění. Nově v ní ve spolupráci s kolektivem PAF vznikne kino, které bude sloužit především pro prezentaci aktuální videotvorby. Architekturu přestavby připraví Tomáš Moravec (*1985), který bude zároveň prvním ze tří rezidentů určujících dramaturgickou linii projektu. Dalšími rezidentkami budou Julia Gryboś (*1988) s Barborou Zentkovou (*1986) a projekt uzavře Jan Krtička (*1979). Autor přetvoří zbytek výstavní plochy v architektonickou kapsuli, která bude otevřená vstupům a zásahům dalších autorek a autorů. Další umělecké zásahy budou vznikat v reakci na předchozí uspořádání prostoru. Přirozenou součástí galerie se zároveň stane prostor olomouckého Horního náměstí. 
Do tohoto systému zasáhnou cílené realizace a také přednášky, autorská čtení, koncerty nebo performance. Z participujících autorů jmenujme alespoň Richarda Loskota (*1984), Imricha Vebera (*1987), Adélu Janskou (*1981), Jakuba Čušku (*1989), Magdalenu A. Turzovou (*1978) a Jiřího Sedláka (*1985). Z hlediska Trienále SEFO se jedná o vstup, který jinak věcně i institucionálně ukotvenou přehlídku obohacuje o nové, experimentální a pop-upové formy. Pro tyto účely budou upraveny také otevírací hodiny galerie, nově s pravidelnou večerní dostupností a programem.

kurátor: Martin Fišr, Jakub Frank, Miroslav Schubert

Lovení
Universum
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

Lovení

Universum
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

Soubor fotografií sestavený z tvorby pěti autorů (Lenka Leneke Sedláčková, Jan Brykczyński, Krystyna Dul, Peter Korček a Máté Bartha) představuje velmi odlišné způsoby, jakými lze organizovat, přetvářet a chápat svět. Lenka Sedláčková zvolila dokumentaci myslivosti a organizovaného lovu jako jednu z možností, jak ovládat přírodu. Jan Brykczyński se zaměřil na vytvoření privátního biotopu v rámci omezené komunity. Krystyna Dul zaznamenala příběh společensky izolovaného starého muže a jím vytvářené improvizované muzejní expozice. Peter Korček dokumentoval kreativní gesta, kterými se obyvatelé města snaží polidštit a přivlastnit si jeho nevlídné veřejné prostory a prostranství. Máté Bartha vytvořil rozsáhlý časosběrný dokument o činnosti organizace, která se soustředí na děti ze sociálně slabých vrstev a vštěpuje jim militantní vojenský způsob vnímání světa. Celý soubor pak spojuje název cyklu Lenky Leneke Sedláčkové Hunted / Loveni, který vystihuje přístup jednotlivých autorů k pojetí, popisu, uchopení a ovládnutí univerza – světa či jeho částí. Ať už je to prostřednictvím vysoce racionální organizace nebo naopak intuitivním cítěním či emocionálně budovanými vesmíry.

kurátor: Štěpánka Bieleszová

Pavel Büchler
Universum
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022
Pavel Büchler, Trident, 2006
Pavel Büchler, Trident, 2006

Pavel Büchler

Universum
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022
Lidé/autoři
Büchler Pavel

Výstava představí jednu z výjimečných osobností středoevropského umění dlouhodobě působící v exilu. Sám Pavel Büchler ji popisuje takto: 
"Expozice sestává z pěti komponentů, které časově pokrývají tři dekády mé tvorby a představují víceméně reprezentativní škálu mých výrazových prostředků - od extrémních zvětšenin detailů fotografií z denního tisku, které byly charakteristické pro mou práci na přelomu 80. a 90. let, přes manipulaci nalezeného textu a filmu z dalších dvou desetiletí, až po můj současný zájem o omezené možnosti dnes již zastaralé technologie knihtisku. Součástí expozice jsou také tři z mých nejnovějších ‘recyklovaných’ maleb, které tyto zájmy propojují, a zároveň představují aktivitu, jíž se zabývám souběžně s ostatní tvorbou již více než 20 let. 
Ačkoli se výběr nesnaží sjednotit jednotlivá díla a skupiny děl v tematický celek, objevují se v něm opakovaně určité motivy - např. ‘reorganizace’, ‘redukce’, ‘synchronizace’, ‘duplikace’ atd. - které je možno vnímat jako síť vzájemných vztahů a spojení. Společný všem dílům je také můj záměr najít a odhalit nečekané poetické, estetické a metaforické kvality v banalitě všedního materiálu."

kurátor: Gina Renotière

 

Výběr děl:

Cyklus Hlas Lidu (1991) byl původně vytvořen pro výstavu Československá fotografie v exilu (1992) a nebyl od té doby znovu vystaven. 

What the Cleaners Found (Co našly uklízečky, 1997, MUO) je cyklus autorských brožur, postihující nechtěnou poetiku materiálů, které doprovází práci na výtvarné škole – jedná se o studijní řád a osnovy, pravidla disciplinárního řízení, příručky, oběžníky a zprávy, výplatní listina, úřední korespondence, ceník kancelářských potřeb a autorův vlastní profesní životopis. Byl vytvořen v době, kdy Büchler působil jako vedoucí Školy výtvarného umění v Glasgow. "Sbírka malých knížek Pavla Büchlera v mnohém zachycuje podstatu jeho tvorby a ukazuje, proč se jeho práce v typické nadprodukci současného výtvarného umění vyjímá. Tato série velmi skromných publikací shrnuje dlouholetou zkušenost s byrokratickým šílenstvím doprovázejícím práci na umělecké škole. Vztaženo mimo rámec prostředí uměleckého školství, sděluje sbírka i mnohé o životě v Evropě posledních šedesáti let. Stejně jako Büchlerovy práce vycházející z jeho proslulých předchůdců Becketta nebo Kafky, i toto dílko uznává naši omezenost, ale přesto se mu daří přijít s něčím mimořádným a přesným." (Charles Esche)

Tracing Paper (Drawings by Phone Numbers) (1966)
“Tato práce patří k pokusům, které předcházely nebo doprovázely vznik sbírky What the Cleaners Found. Diagramatické kresby zachycují dynamiku pohybu úřední korespondence na umělecké škole během jednoho týdne. Odkazují na systematické postupy konceptualismu a zároveň na automatické procesy v tradici moderního abstraktního umění.” (Pavel Büchler)

Přikázání (2018)
"Jeden z mých experimentů s tvorbou tištěného textu z neúplných souborů kniktiskového písma (doposud jediný v českém jazyce). V tisku byla využita všechna písmena z malého vzorku plastových liter, který jsem získal z vyřazeného materiálu na umělecké škole. Text vytvořený prostředky, které už prakticky dosloužily, artikuluje tvrzení, které má trvalou platnost. Toto je výsledkem náhody. Pro některé čtenáře je však náhoda sama výsledkem boží prozřetelnosti.” (Pavel Büchler)

Lost Paintings (Ztracené malby, 2021)
EW285 (Bluebeard's Castle at Night) 
EW482 (African Valküre at Night)  
EW1278 (Night Pool at Night) 
“Cyklus Ztracených maleb navazuje na dlouhodobou praxi přetváření obrazů, zavržených jejich autory nebo majiteli. Zdrojem zde jsou figurativní plátna pornografického malíře (a producenta pirátských hudebních nahrávek) Eddieho Wolframa získaná v charitě z likvidace jeho pozůstalosti. Záměrem je odčinit a esteticky ospravedlnit promarněné úsilí maliře po kterém zbyl jen bezcenný odpad. Veškerá barva byla z pláten pečlivě odstraněna a pak znovu na plátna aplikována namátkou bez ohledu na kompozici, počínaje největšími fragmenty a konče prachem. Odmyslíme-li si přidaný čas a práci, výsledná díla tedy neobsahují o nic víc, ani o nic míň než původní obrazy. Koncepčně se tak proces navrací, mimo jiné, k dekonstrukcím institucionálních textů z 90. let.” (Pavel Büchler)

Trident (2006)
“Záznam zkušebního letu balistické střely nalezený na internetu byl sestříhán v nestejně dlouhé smyčky (přibližně 3 až 4 sekundy). Tyto pak byly řazeny do půlhodinové sekvence namátkou, zvlášť pro každý monitor. Jsou přehrávány samostatně, takže konstelace obou obrazů se téměř nikdy přesně neopakuje.” (Pavel Büchler) 

Rubik/on
edukační program v expozici
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

Rubik/on

edukační program v expozici
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

Samoobslužný doprovodný program rozprostře výstavní prostor Trojlodí do spletité sítě vzájemně se křížících interpretačních tras, jejichž cílem je nejen vyznačit možnosti pohybu expozicí, ale zejména v dílčích kategoriích rozvíjet sdělení prezentovaných realizací. Tyto trasy, neviditelná struktura předem definovaného systému, rozehrávají lineární narativ expozice s pečlivě vybraným vzorkem zastoupených autorů do všech směrů – nabízí odbočky, zkratky, varianty, návaznosti.  A to se snahou poukázat především na rozmanitou škálu možných přístupů k uměleckému dílu.
Program, stejně jako samotný výstavní projekt, tematizuje lidskou potřebu organizovat, popisovat, vidět souvislosti ve zdánlivě chaotickém hemžení prvků. Cílem však není vytvořit manuál či poskytnout návštěvníkům jeden univerzálně platný návod, jak „přečíst“ výstavu. Interpretační linky vyznačují mezi pevnými body jednotlivých autorských realizací otevřený prostor pro dialog. Faktem totiž zůstává, že každý z nás si vytváří své vlastní „universum“. A je otázkou, zda máme právo rozhodovat o tom, který přístup je hodnotnější.

koordinace: Terezie Čermáková

Veřejné umění
24. 6. 2021 - 30. 1. 2022

Veřejné umění

24. 6. 2021 - 30. 1. 2022

V rámci trienále SEFO 2021, jako výraz jeho zájmu o roli veřejných institucí a veřejný prostor jako takový, vzniká soubor dočasných uměleckých realizací určený právě pro něj. Jak město a instituce fungují? Jak je organizován veřejný prostor? Co je na něm nejcennější? A jaké možnosti má umění? Autory řazenými do první, “testovací” vlny jsou TIMO, Lucia Tkáčová, Jaro Varga a Pavla Beranová, Petr Válek, respektive Anna Witt. Institucemi, které je budou hostit, jsou Univerzita Palackého, Fakultní nemocnice Olomouc a MUO. Součástí programu je také zvuková intervence připravovaná ve spolupráci s Tyflocentrem Olomouc. A doprovází jej cyklus přednášek, určený jak pro studenty Katedry dějin umění a Katedry výtvarné výchovy UP, tak pro veřejnost.

koordinace: Barbora Kundračíková

 

Jaro Varga (Knihovna Univerzity Palackého)
Dlouhodobá intervence je součástí projektu The Yellow Book (Chiquita Room, Tàpies Foundation, Arús Library a Museum Picasso v Barceloně). Laura González Palacios o něm píše: “Jaro Varga je fascinován tím, jak byly naše znalosti až donedávna vyjadřovány písmem, a dlouhodobě rozvíjí zájem o vytváření těchto sum znalostí, zahrnující také nemožnost nebo neschopnost stanovit ‘jak věci skutečně jsou'. Obálky knih jsou jejich výrazem, vnějším, povrchním. Existují mimo ně, ale jsou také jejich součástí. Obálky chrání knihy, a to doslova i metaforicky. Například během druhé světové války, kdy byly zakázané tituly v polštině potahovány obálkami německých detektivních románů, a daly jim tak šanci na přežití. Stejný postup byl používán také při pašování knih přes hranice mezi Československem a Německem. Podobně jako prázdné mušle mohou i obálky existovat bez knih - platí to ale i naopak.”

___

 

Petr Válek: Poezie nejsou slova (město)
11. 9. 2021 - 2. 1. 2022
Hudba není slyšet. A poezie nejsou slova. To je možný leitmotiv umění podle Petra Válka, druhého největšího umělce a hudebníka pocházejícího z Loučné nad Desnou. Jeho vstup do olomouckého veřejného prostoru čítá pět vět a jednu symfonii. Je patřičně neklidný, podvratný, především ale citlivý, skoro něžný. Hudbu, kterou není slyšet, i poezii, jíž nejsou slova, totiž spoluvytvářejí dětské hlasy a smích. Co na tom, že noise vládne i jim? Podobně jako v případě produkce hudební skupiny Jarní vůně, kterou Válek vytvořil z klientů domova seniorů, v němž v letech 1996 až 2004 působil jako ošetřovatel, i nyní máme co do činění s hlasy neškolenými. Mají ale o to více co říci. Neumí ještě možná tak docela vyslovit slovo Antarktida, tomu nejdůležitějším ale, tomu, co to znamená ulehnout, rozumí docela dobře. Jas a čistota se rozlévají do dálek a ukazují, jaký je svět, v němž můžeme žít. Nádherný. Drahocenný. Křehký. Legrační. Stačí poslouchat.
Projekt byl vytvořen ve spolupráci s olomouckým TyfloCentrem. Je jedním z plánovaných dočasných vstupů do veřejného prostoru. Cílem trienále SEFO 2021 je otevřít diskusi na téma, jak jej formujeme a sdílíme. Válkova realizace ukazuje možnosti zvukové instalace. Zároveň je ale realizací dostupnou pouze omezené skupině lidí - nevidomým. Využívá totiž navigačního systému, který jim slouží při orientaci ve městě. Umění pro veřejný prostor je standardně vizuální a statické, jeho zadávání i realizaci podmiňuje dostupnost takzvaně většinové společnosti. Není však tento způsob uvažování překonaný? Neměli bychom po umění chtít naopak adresnost? Neměli bychom po něm chtít, aby bylo “naše”? Bude pak ale ještě vůbec něčí?

___

 

Lucia Tkáčová a Jaro Varga (Fakultní nemocnice Olomouc)
Nemocnice jsou nejen místem abnormality, ale také normality, místem vyjadřujícím i popírajícím konstanty lidského života. Autoři se k němu vztahují právě jako ke zbytnělému paradoxu: "Myšlienkovými východiskami nášho projektu je uvažovanie nad rôznymi aspektami liečby, nad medikalizáciou a patologizáciou ľudského života, skúmanie sociálnych modelov telesnej a duševnej inakosti, inštitucionalizácie starostlivosti, mechanizmov farmaceutického priemyslu a (bio)politických vzťahov spojených so zdravím a liečbou. Samotné dielo vznikne v reakcii na priestory a dispozíciu Nemocnice v Olomouci, ako miesto-špecifická intervencia. Nemocnica je noumenon aj fenomén: každá je rovnaká a zároveň iná. Je pre nás kľúčové osobne navštíviť jej priestory, nejaký čas v nich pobudnúť, navnímať jej fyzické dispozície a potreby, sledovať rytmus a formy života v nej. Takto sa naše rozjímanie nad nemocnicou ‘ako takou’ zreálni a zmaterializuje do výstupu, ktorý bude špecifický pre konkrétnu, túto, nemocnicu."

___

 

Pavla Beranová (Kaple Božího Těla Univerzity Palackého)
Instalace reaguje na sakrální prostředí kaple, přímo tematizuje oltářní obraz zachycující výjev Večeře v Emauzích a pracuje s tematikou zjevování. "Instalace nechává diváka procházet vrstvami tenkého papíru různých stupňů průhlednosti, za nimiž je postupně odkrýván obraz vydávající světlo. Při příchodu do kaple působí přes všechny vrstvy jako téměř neznatelná světelná skvrna, postupným procházením mezi papírovými stěnami se výjev konkretizuje, až se nakonec zjevuje ve zcela jasných konturách." 

Anna Witt Cinema
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

Anna Witt Cinema

24. 6. 2021 - 2. 1. 2022
Lidé/autoři
Witt Anna

Pod názvem AWC uvádíme pravidelná promítání představující tvorbu vybraných autorů nejen ze středoevropského rámce, kteří tvoří imaginativní svět rakouské vizuální umělkyně Anny Witt (* 1981, AT). V jeho srdci se nachází její vlastní produkce, Chorweiler Beat z roku 2016. A mezi Anniny partnery patří Nina Könnemann, Alicja Rogalska, Mykola Rydnyi, Maayan Amir & Ruti Sela, Manolis D. Lemos a Bouchra Ouizguen. 

 

Anna Witt: Chorweiler Beat, 2016
HD Video, 14.00 min.
Projekt, který vznikl přímo pro Chorweiler, velké předměstí Kolína nad Rýnem, skutečně zachycuje srdeční rytmus jeho obyvatel. Zaznamenán byl pomocí ultrazvukového skeneru a zpracován do jednotlivých stop, které posloužily jako hudební podkres skupině místních mladých pouličních tanečníků.

 

Každou první a třetí sobotu v měsíci počínaje zářím 2021 uvádíme:

Mykola Ridnyi: Grey Horses, 2016
HD video, 38 min.
kamera/ camera: Dmytro Pashko, Vadym Smarchenko, Pavlo Itkin, Mykola Ridnyi
s podporou/ with the support: Hromadske.ua
Filmový narativ je založen na záznamech výslechů a vzpomínkách příbuzných neznámého ukrajinského anarchisty Ivana Krupského – Mykolova pradědečka. Dokumentární a inscenované epizody se prolínají, a odrážejí přitom paradoxní momenty jeho života: vedení povstalecké skupiny, účast v občanské válce na počátku 20. let 20. století, skrývání se před pronásledováním v převleku sovětského policisty atd. Sehrávají je hrdinové dneška: současní anarchisté, policisté, studenti a dělníci. Paralely mezi různými časy, mísení reality a fikce, evokuje zásadní otázky stran konstrukce historické paměti a glorifikace historických postav ve vztahu k současným politickým programům.

Maayan Amir & Ruti Sela: Beyond Guilt, 2003-2005
HD video, 42 min
Beyond Guilt je portrétem jedné generace. Krátká videa natočená v Tel Avivu zachycují rozpory společnosti definované mocenskými vztahy. Přirozeně reflektují téma vztahu umělců a modelů, mužů a žen i soukromé a veřejné sféry. Filmy autorské dvojice nabízejí nový pohled na vliv okupace, teroru a působení armády na izraelskou identitu. Dokonce i v těch nejvíce soukromých okamžicích jsou sexuální a politická identita neoddělitelně spojeny.

Manolis D. Lemos: dusk and dawn look just the same (riot tourism), 2017
HD Video, 3 min.
Prostřednictvím krátkého dokumentu Se soumrakem a úsvitem vypadá vše stejně (turistika nepokoje) umělec přemýšlí o anti-úsporných hnutích, která vzplála v Řecku poprvé v roce 2010. Ta odmítala vytvoření dluhu u Evropské unie, protestovala proti zavádění nerovných praktik a varovala před vzrůstající nesvobodou i strachem, usnadňujícím vzestup virulentních nacionalistických stran.

Alicja Rogalska, Dreamed Revolution, 2015
HD video, 13: 43 min.
Dokument polské autorky zachycuje setkání místních aktivistů a obyvatel severopolské Lodže, pozvaných k účasti na experimentálním workshopu uspořádaném v Novém divadle. Hypnotizovaní profesionálním hypnotizérem společně formulovali možné scénáře společnosti budoucnosti.

Bouchra Ouizguen: Corbeaux, 2014 
HD Video, 6 min.
Film marocké tanečnice a choreografky zachycuje skupinu žen oblečených cele v černém, s výjimkou bílých šátků uvázaných ve vlasech. Stojí v geometrické formaci, pohybují hlavami soustavně dopředu a dozadu a vydávají ostré a dlouhé pokřiky. Působení pohybu a zvuku se schází v jednom bodě a přitahuje publikum způsobem, který evokuje vliv rituálních praktik v oblasti Marrákeše, z jejichž tradice také dílo čerpá. Ouizguen nazývá Corbeaux „zvukovou sochou, syrovou a naléhavou“, která „letí směrem“ k veřejnému prostoru, v němž se uskutečňuje.

Nina Könnemann: What´s new, 2015
HD Video, 3:43 min.
Po mnoho let stavěla Nina Könnemann svou kameru před billboard umístěný na předměstí Neukoln v Berlíně. Němý film, který odhaluje banální i paradoxní okamžiky časoprostoru konkrétních kolemjdoucích, zdůrazňuje transformaci veřejného prostoru. Výstavní plocha – billboard – se stává zdí, za kterou se koncentruje fascinace umělecké dílo.

Universum OUTDOORS
24. 6. 2021 - 2. 1. 2022

Universum OUTDOORS

24. 6. 2021 - 2. 1. 2022
Lidé/autoři
Gregor Dan/ Initi

Ve spolupráci s Ústavem experimentální tvorby brněnské Fakulty architektury VUT opouští trienále zdi muzea. Studenti ateliéru Nicol Gale a Svatopluka Sládečka zkoumají styčné téma universa na několika místech olomouckého předhradí vy- mezeného symbolickým trojúhelníkem: univerzita – církev – muzeum. Dotýkají se zažitých veřejných prostorů, ať už v jejich nedokončenosti, anebo naopak v jejich domněle definitivních, architektonicky ztvárněných podobách. Pojmenovávají a podtrhují, nebo naopak zpochybňují hodnoty dosaženého stavu. Jednotlivé prostory / prostranství studenti nově organizují intervencemi, u nichž se počítá s pomíjivostí ať už časovou, nebo materiální. Do projektu se aktivně zapojují členové Katedry muzikologie a Katedry hudební výchovy Univerzity Palackého.

kurátor: Martina Mertová

 

Z řady návrhů vybíráme k realizaci intervence v proluce v Denisově ulici (MUO) a na nádvoří bývalého jezuitského konviktu, dnešního Uměleckého centra Univerzity Palackého Olomouc. Perforací letité dřevěné ohrady v blízkosti hostujícího Muzea umění nabízí studenti novou perspektivu budoucí stavební parcely SEFO. Nechávají město narůst zevnitř. Dosud zapovězený veřejný prostor se stává přirozeným zázemím pro letní kulturní aktivity, lze do něj vstoupit z nejživější tepny města. Naproti tomu na nádvoří Konviktu studenti reinterpretují zažitý stav běžně přístupného veřejného prostranství. Dočasná architektonická intervence o dvou kruhových konstrukcích svým měřítkem vnáší do prostoru nádvoří nový řád. Autoři tematizují otázku Univerza, stávající plastiku Alfreda Habermanna Nebeský globus obalují novými vrstvami - vlastní, abstrahovanou formou. Dílčím zakrýváním, nebo naopak otevíráním netradičních pohledů nechávají zažít relativitu našeho poznání a uspořádání světa. Další rozměr intervenci přidají hudebníci v rámci workshopu Slyšet jinak. 
Studentské práce postupným tříděním, zráním a cizelováním dostávají v projektech finální tvar, jehož reálnou podobu v rámci jarního workshopu a během celého trienále zažijí jak jeho cílení účastníci, tak náhodní pozorovatelé. Vytváříme živý veřejný prostor pro tvůrce i příjemce – tvůrce experimentuje, dělá příjemce angažovaným.

SEFO: Formování veřejného prostoru
24. 6. - 18. 9. 2021

SEFO: Formování veřejného prostoru

24. 6. - 18. 9. 2021

Během posledních několika let prošlo Středoevropské fórum bouřlivým vývojem. Na jeho názvu se podepsal pouze čárkou, to podstatnější samozřejmě proběhlo uvnitř. Letní scéna v prostorách proluky určené pro novou expoziční budovu a depozitáře bude věnována tomu, co nás zajímá přednostně - formování veřejného prostoru, formování veřejné instituce. Nacházíme se v době nekončící krize a kritiky systému. Prověřována a průběžně zpochybňována jsou všechna zažitá pravidla a principy fungování světa. Kategorie, na základě kterých jej chápeme a soudíme, stále častěji interpretujeme jako nástroj manipulace. Podobné úvahy mohou znít v kontextu všednodenní praxe abstraktně - mají ale jasný a snadno pozorovatelný dopad. 
Olomouc nám slouží jako modelový příklad - a k jeho promýšlení, k hledání budoucího uspořádání světa, jsme přizvali své partnery. Spolu s nimi budeme sledovat cestu od vizualizace takzvaných faktů až k vizuálnímu šumu a ideologizaci. Kostru programu tvoří série přednášek a diskusí věnovaných architektuře veřejného prostoru, umění v jeho rámci, etablování jeho nových podob a forem i roli institucí. Obaleny jsou produkcí, zahrnující menší divadelní a hudební formy, performance a workshopy. SEFO chápeme jako společný projekt ukotvený dvojím způsobem - v komunitě a v odbornosti. Chápeme jej jako společný prostor - a snažíme se jej zpřístupnit. Kdo má právo do veřejného prostoru vstupovat? Kdy a do jaké míry za něj přebíráme zodpovědnost? Jak s ním máme zacházet, abychom na něj časem nemuseli rezignovat?

koordinace: Petr Dvořák, Jakub Frank, Barbora Kundračíková, Martina Mertová
spolupráce: AFO, Kreativní Olomouc , Re-vize Olomouc, Zaparkuj a město Olomouc

Vidět hudbou: hudební intervence do plenéru
25. 6. 2021

Vidět hudbou: hudební intervence do plenéru

25. 6. 2021
Doprovodný program
Slyšet jinak Workshop

Co všechno umí vyjádřit hudba, respektive co všechno umí vyjádřit hudbou skladatelé? Kde jsou jejich tvůrčí meze, kde má hranice jejich talent? To jsou otázky, na které nám v rámci trienále někteří z nich odpoví. Požádali jsme totiž vybrané autory, aby si v Olomouci každý zvolil jedno místo či zákoutí, k němuž má osobní vztah, a pokusil se je věrohodně zachytit v několikaminutové skladbě. 

koordinace: David Hrbek
lokace: Schody Michalský výpad

Na tvůrčí práci je krásné (a zároveň velmi, velmi nevděčné), že ač se autor snaží dojít ve svém snažení k dokonalosti, výsledek je vždy nejistý. Zní to celé jako hra a je to hra, ovšem jenom ti nejlepší z tvůrců (a to v jakémkoli uměleckém oboru), kterým jde za každých okolností a za každou cenu o to dobrat se něčeho, co třeba nevěděli na začátku, dobrat se něčeho podstatného o sobě, o druhých, o světě, dobrat se něčeho, co čeká na pomyslném druhém konci, ti každou hru berou naprosto vážně. 
Součástí programu trienále tak bude hudebně-zvuková intervence do veřejného prostoru, konkrétně série tří koncertních provedení kratších původních skladeb inspirovaných konkrétními místy v centru Olomouce. Každé z nich se rozezní trochu jinak v závislosti na uměleckém přístupu a vnímání každého z oslovených tvůrců, kterými jsou skladatelé Tomáš Hanzlík, Marek Keprt a uskupení zkušených hudebních pedagogů Gabriely Coufalové a Jaromíra Synka z projektu Slyšet jinak. Pro tuto příležitost se stane třetím členem uznávaného uskupení s mezinárodní zkušeností i další významný autor soudobé vážné hudby Vít Zouhar. Tento projekt bude mít v kontextu programu zvláštní postavení, protože proběhne formou workshopu pro laickou veřejnost. Během tvůrčího víkendu si každý z účastníků vytvoří pod supervizí zmíněných pedagogů vlastní nástroj a odehraje na něm svůj part. 
Výsledkem celého programu Vidět hudbou bude odpolední koncert formou společného putování posluchačů od jednoho místa ke druhému. Každou produkci představí na daném místě formou krátkého rozhovoru autor či autoři skladby, v němž ozřejmí vznik díla, upozorní na místa ve skladbě, která hudebně či zvukově reflektují konkrétní prostředí či jeho části a vysvětlí, čím právě zvolená lokace v konkrétních tvůrcích rezonuje. Exteriéry pro všechny skladby jsou předem vybrány tak, aby se živá produkce mohla realizovat i za nepříznivého počasí. 
Mediálním partnerem se stal Český rozhlas Olomouc, který skladby zaznamená, aby po dobu trvání trienále mohla tato místa dál náhodným kolemjdoucím zpívat alespoň reprodukovaně.

Program:
19:00: Schody Michalský výpad (vedle Vily Primavesi)
Marek Keprt: Schody-svody-zvony-stony (2021) - kompozice pro Michalské schody
Interpreti:
Soprán: Markéta Israel Večeřová
Klavír: Marek Keprt

19:30: Univerzitní ulice (před plakátovací plochou)
Tomáš Hanzlík: Dvě staré dámy
Zpěv: Markéta Israel Večeřová, Helena Flachsová
Akordeon: Věra Svozilová

20:00: Nádvoří Konviktu (Univerzitní ulice)
Gabriela Coufalová, Jaromír Synek, Vít Zouhar: comPOsicA 1667 (2021, 7´)
Interpreti: Gabriela Coufalová, Jaromír Synek, Vít Zouhar a frekventanti dvoudenního kurzu Slyšet jinak

 

Marek Keprt (Česká republika)
1974 klavírista, skladatel, hudební pedagog
žije a působí v Olomouci
web

Tomáš Hanzlík (Česká Republika)
*1972, hudební skladatel, muzikolog, operní režisér, umělecký vedoucí Ensemble Damian
žije a tvoří v Doubravici nad Moravou
web
Hanzlíkův skladatelský styl se označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové, tak výtvarné.

Lhoták – Houellebecq – Balthus
cyklus scénických čtení
29. 6. - 31. 8. 2021

Lhoták – Houellebecq – Balthus

cyklus scénických čtení
29. 6. - 31. 8. 2021

Universum tří světů, navenek odlišných, a uvnitř si tak blízkých. Nostalgická i melancholická zákoutí Lhotákových pláten, v nichž je moderní člověk tak malý a stroj o to větší; krkolomný a chmurný úděl člověka postmoderního v Houellebecqových textech, jejichž autor tak trefně jako málokterý spisovatel současné světové literatury popisuje dnešní společnost; a člověk i krajina coby prostředník první i poslední pravdy světa minulého, současného i budoucího na obrazech Balthuse, jednoho z největších malířů 20. století, který řekl: „Pozorujme světlo.“
Taková budou scénická čtení ze tří knih, pořádaná Muzeem umění Olomouc: Kamil Lhoták – Můj otec Kamil Lhoták (Muzeum moderního umění 22. 6. v 19 hodin), Michel Houellebecq – Mapa a území (Muzeum moderního umění 22. 7. v 19 hodin), Balthus – Pozdní vzpomínky (Muzeum moderního umění 24. 8. v 19 hodin).   

koordinace: Roman Ludva

Kdo se nebojí, má papír na hraní!
cyklus představení pro děti 
1. 7. 2021 - 16. 1. 2022

Kdo se nebojí, má papír na hraní!

cyklus představení pro děti 
1. 7. 2021 - 16. 1. 2022

Cyklus reflektuje klíčová slova trienále - papír jako nosič i tělo divadelní interakce, muzeum jako laboratoř i skladiště, umělecké dílo jako způsob poznávání a popisování světa. A zahrnuje představení Damúza: Řeka (loutkové divadlo pro rodiče s dětmi od 2 let, červenec - srpen 2021/ SEFO), Spielraum Kollektiv: Papírrrr (interaktivní divadlo pro rodiče s dětmi od 5 let, 19. - 20. 9. 2021/ 16.00/ Arcidiecézní muzeum Olomouc - Mozarteum) a Československé klacky: Nejmenší ze Sámů (komorní loutkové představení pro rodiče s dětmi od 6 let, 16. 1. 2022/ Arcidiecézní muzeum Olomouc - Obrazárna).

koordinace: Pavlína Wolfová

Proluk.art
recyklační tvoření pro rodiny s dětmi
24. 7. 2021

Proluk.art

recyklační tvoření pro rodiny s dětmi
24. 7. 2021

Prázdninový program v proluce SEFO obohatí výtvarné dílny pod taktovkou lektorek a lektorů MUO. Workshopy otevřené všem věkovým kategoriím se zaměří především na materiál a rozmanité možnosti práce s ním. Cyklus se inspiruje principy a tématy trienále, pevný rámec ale rozehrává do otevřené struktury, ve které si každý najde místo pro tvůrčí hru podle vlastních pravidel.

Koordinace: Terezie Čermáková | cermakova@muo.cz

MULTIversum
mezinárodní edukační program
1. 9. 2021 - 2. 1. 2022

MULTIversum

mezinárodní edukační program
1. 9. 2021 - 2. 1. 2022
Místa
ONLINE

V návaznosti na dlouhodobou strategii Středoevropského fóra Olomouc se v rámci doprovodného programu trienále SEFO 2021 představí také vybrané zahraniční instituce. Ke spolupráci na mezinárodním programu byla přizvána edukační oddělení partnerských institucí SEFO. Ty svými vstupy přenesou trienále z Olomouce do svých prostor a představí svým návštěvníkům dílčí témata hlavní expozice trienále SEFO 2021 Universum, přičemž nabídnou vlastní interpretaci zvolené problematiky.
Spolupráce se opírá o myšlenku, že přístupy prezentované v olomoucké expozici jsou bezesporu jedinečné, ale otázky, kterými se zabývají, jsou univerzální a mohou být i v rámci (omezené) kategorie vizuálního umění opakovaně zkoumány na celé řadě na sobě nezávislých případů. Reinterpretace přitom představený systém nevyvrací, naopak ho otevírá novým úhlům pohledu a potvrzuje, že proces “tázání se” nemůžeme nikdy považovat za dokončený.
Samotný program bude probíhat ve dvou rovinách, a to především během vybraných týdnů v jednotlivých partnerských muzeích se zaměřením na místní publikum, částečně ale také v online prostoru se snahou vytvořit interaktivní síť napříč institucemi.

koordinace: Terezie Čermáková
partneři: Międzynarodowe Centrum Kultury v Krakově, Ludwig Múzeum v Budapešti, Lentos Kunstmuseum Linz, Východoslovenská galéria v Košicích

SEFO Special Guest: Kassákovo muzeum
1. 9. 2021 - 2. 1. 2022

SEFO Special Guest: Kassákovo muzeum

1. 9. 2021 - 2. 1. 2022
Místa
ONLINE

Kassákovo muzeum, součást budapešťského Petőfiho literárního muzea, funguje od roku 1976. Jeho úkolem  je uchovávat hmotné a intelektuální dědictví Lajosa Kassáka (1887 - 1967), studovat jej a kontinuálně nabízet návštěvníkům. A cílem stát se uznávaným centrem regionálního výzkumu moderního umění i aktérem toho mezinárodního. 
V rámci trienále se Kassákovo muzeum představí sérií online programů vázaných na nově instalovanou stálou expozici a krátkodobé tématické výstavy. Součástí bude také cyklus přednášek a diskusí se zahraničními odborníky. Mezi reflektovaná témata patří etablování středoevropských avantgard, jejich existence mezi politikou a uměním, využívání nových uměleckých forem a přesahy do oblasti každodenního života. Cílem není jejich strategie aktualizovat, ale zobecnit je a jako takové zasadit do širšího rámce.

garant: Szeredi Merse Pál, Sasvári Edit
koordinace: Šárka Belšíková, Barbora Kundračíková

 

Série virtuálních přednášek a komentovaných prohlídek (vždy v 19 hodin & ONLINE na platformách MUO)

Edit Sasvári a Merse Pál Szeredi: Kassákovo muzeum: Otevřené muzeum avantgardy 
středa 15. září 2021 
Kassákovo muzeum bylo založeno v roce 1976 v Budapešti jako součást Petőfiho literárního muzea. Uchovává, publikuje a prezentuje literární a umělecké dílo Lajose Kassáka, více než čtyřicet let jedné z hlavních postav maďarské avantgardy. V uplynulém desetiletí byl výrazně odměněn jeho výstavní i výzkumný program. Představí jej jeho bývalá ředitelka Edit Sasvári a její nástupce Merse Pál Szeredim.

Merse Pál Szeredi: Kassák! Virtuální prohlídka stálé expozice
čtvrtek 7. října 2021
Stálá expozice Kassákova muzea nabízí komplexní pohled na všestranné dílo, ediční, umělecké a literární aktivity a veřejné role, které během svého života Lajos Kassák plnil. Demonstruje zároveň splynutí umění s jeho osobním životem. Edit Sasvári a Merse Pál Szeredi provedou publikum nově vytvořenou virtuální verzí stálé expozice a ukáží nejvýznamnější umělcova díla.

Renáta Szikra, Orsolya Barna a Péter Forgách: Redakce dadaismu: Vzdělávací programy
středa 27. října 2021 
Kassákovo muzeum se zaměřuje na radikální avantgardní poezii a abstraktní umění. Obojí se snaží zprostředkovat také nejmladším generacím studentů základních škol a gymnázií. Od roku 2019 proto spolupracuje se specializovaným kolektivem SzÖSz-Műhely (Kolektiv svobodného myšlení), který pro ně připravil velmi populární sérii offline a online programů. Ten se zaměřuje na rozvoj kritického myšlení a kooperativní umělecké práce. Obojí si vyzkoušíme také při této přednášce.

Judit Csatlós, Eszter Balázs a Gábor Dobó: Hnutí pro reformu života a avantgardní sítě: výzkum a výstavy
10. listopadu 2021
Kassákovo muzeum řeší dva hlavní výzkumné projekty, které se promítají také do stavby expozic. Jsou jimi reforma života proklamovaná moderními sociálními hnutími a avantgardní časopisecká tvorba Lajose Kassáka z let 1910-1930. První projekt, vedený kulturní antropoložkou a kurátorkou Judit Csatlós, se zaměřuje na různé aspekty dělnické kultury v meziválečném Maďarsku. Druhý, vedený historikem Eszterem Balázsem, zkoumá sítě a společenské prostředí spojené s Kassákovými časopisy v Maďarsku i v zahraničí a diskuse vedoucí k reformulaci role umění – a umělců – ve společnosti. Obojí představí právě tato přednáška.

___

 

Edit Sasvári je historička umění a kurátorka. Vystudovala historii a dějiny umění v Pécsi a Budapešti a kurátorství ve Vídni. V letech 2010–2020 byla ředitelkou Kassákova muzea v Budapešti. Mezi její hlavní oblasti zájmu patří modernismus, historická avantgarda, neoavantgarda a kulturní politika v 60. a 70. letech 20. století. Editovala a přispívala do řady publikací a katalogů. V roce 2003 vydala knihu (spoluautorkou byla Júlií Klaniczay) Törvénytelen avantgárd. Galántai György balatonboglári kápolnaműterme, 1970–1973 (Illegal Avant-garde: The Balatonboglar Chapel Studio of György Galántai, 1970–1973). Je kurátorkou řady výstav představujících maďarské i mezinárodní umělce. V roce 2011 byla spolukurátorkou výstavy Kassák. Ambasador avantgardy v Berlinische Galerie. V roce 2015 byla pozvána na seminář C-Map MOMA v New Yorku. V letech 2014 až 2016 vedla výzkumný program v KM s názvem Maďarské umění v 60. a 70. letech, z nějž vzešel svazek Double Speak and Beyond, který vydalo nakladatelství Thames and Hudson v roce 2018.

Merse Pál Szeredi je historik umění a kurátor. Vystudoval dějiny umění na Univerzitě Eötvöse Loránda (2013), kde v současné době dokončuje doktorát. V současné době vede Kassákovo muzeum v Budapešti. Působí zde už od roku 2015 a od roku 2016 je členem výzkumné skupiny Avantgardní deníky Lajose Kassáka v interdisciplinární perspektivě (1915–1928). Ve svém výzkumu se zaměřuje na maďarské avantgardní umění a historii časopisu Lajose Kassáka Ma (Dnes ) ve Vídni v letech 1920 až 1925, se zvláštním důrazem na jeho začlenění do mezinárodní sítě. Byl kurátorem výstav Kassákova muzea, Virág Judit Gallery (Budapešť) a Janus Pannonius Museum (Pécs). Pracoval také pro Maďarskou národní galerii a Berlinische Galerie. Jeho texty byly uveřejněny v několika akademických časopisech, výstavních katalozích a víceautorských svazcích.

Ekologické dny Olomouc: Originál
Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce
10. 9. - 19. 9. 2021

Ekologické dny Olomouc: Originál

Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce
10. 9. - 19. 9. 2021

Festival Ekologické dny Olomouc se už více než třicet let věnuje složitosti vztahu člověka a přírody. Spíše než k expertním výkladům se přitom kloní k rozhovorům, vedle velkých environmentálních témat neopomíjí ani ta okrajová nebo alternativní, na otázky ekologie nahlíží celistvě, čerpá ze znalostí jak přírodních, tak i společenských věd, z mýtů, umění a intimních prožitků. EDO je - slovy Zdeňka Neubauera - "společnou poradou o našem světě". V jedné krajině, s konkrétními lidmi, při společných událostech.
Třicátý první ročník, který bude probíhat mezi 10. a 19. zářím 2021, je výjimečný úzkým propojením věd o přírodě a umění. Jeho tématem je "originál" - a základní sadou otázek samozřejmě ta, co pro nás původní zkušenost se světem znamená a jak ji navzájem sdílíme. Existují ještě vůbec nějaká tajemství v hloubce pod povrchem věcí a těl?

koordinace: Michal Bartoš, Barbora Kundračíková

RE: Století relativity
intervence do stálé expozice
17. 9. 2021 - 2. 1. 2022

RE: Století relativity

intervence do stálé expozice
17. 9. 2021 - 2. 1. 2022

Intervence současného umění jsou dnes již běžně používanou formou aktualizace či oživení tradičně chronologicky či kontextuálně koncipovaných stálých výstav. Uzavření expozice Arcidiecézního muzea Olomouc nám nyní umožnilo vyzkoušet si trochu jiný způsob souběžné prezentace starého a moderního umění. Pro několik vybraných děl, které jsou návštěvníci zvyklí běžně vídat v Arcidiecézním muzeu, jsme vytvořili prostor v expozici Století relativity, která představuje umění 20. století. Věříme, že tato nečekaná setkání otevřou inspirativní dialog napříč staletími. Prezentace děl v novém kontextu pak může aktivizovat nejen naše vědomí i nevědomí, ale přirozeně také umělecké dílo samo. 
Projekt zahajuje komplexní práci se stálou expozicí, která předchází stavbě a otevření nové budovy SEFO.  

kurátoři: Helena Zápalková, Ladislav Daněk

Tichý křik
17. 9. - 12. 12. 2021

Tichý křik

17. 9. - 12. 12. 2021
Lidé/autoři
Gregor Dan/ Initi

V živelně se proměňující společnosti nás technologie a nová média denně obklopují téměř na každém kroku. Je proto nasnadě, že mnoho lidí fascinují a vedou ke zkoumání jejich hranic a možností při spoluutváření známého světa. V pojetí Dana Gregora není technologie nikdy pouhou atrakcí. Technologie nenahrazuje člověka, vždy slouží k dialogu a vybízí k interakci. Bez živého člověka je zkrátka mrtvá. 
Na základě své předchozí práce byl Dan Gregor cíleně osloven pro Tichý křik (Silent Scream). Je jeho novou interaktivní autorskou instalací vytvořenou adresně pro prostor tzv. proluky, kde se bude v průběhu Trienále také dlouhodobě odehrávat. Jak veřejnost ví, jde o místo určené pro stavbu nové budovy Středoevropského fóra (SEFO). Samotná instalace je založena na softwaru transformujícím lidský hlas (v češtině i angličtině) v psaný text, který Dan Gregor vyvinul společně s programátorem Václavem Opekarem. 
Tichý křik je zejména o tom, co si občas každý z nás nosí v hlavě a třeba si to jen v duchu šeptá pro sebe. Často ani nemusí chtít, aby to někdo slyšel. Ale co kdyby se vaše slova „zhmotnila“ a  mohli jste se na ně s odstupem podívat? Tímto způsobem zaplníte prostor proluky vlastními významy! SEFO nemusí stát, a přesto je! Umístění instalace na toto místo také nabízí možnost čistě vizuální a intimnější formy vox populi. Na architektonickém řešení vstupu do proluky pro Tichý křik a pojednání jeho okolí se budou podílet studenti brněnského VUT pod vedením Nicol Galeové.

Partnerem instalace je Vlastivědné muzeum Olomouc.

kurátor: Petr Dvořák

Cena Václava Buriana
online stream
28. 9. 2021

Cena Václava Buriana

online stream
28. 9. 2021
Místa
ONLINE

Poetický festival svého druhu, který se postupně stává součástí programu Středoevropského fóra, navazuje na odkaz novináře, polonisty a básníka Václava Buriana a přináší letos již pošesté výběr z aktuální lyrické poezie střední Evropy.    
Porota nominuje čtyři básníky z Polska, Slovenska, Česka a německojazyčné Evropy. Po autorském přednesu vždy veřejně diskutuje a v závěru hlasuje o vítězi. Oceňuje se vždy ve dvou kategoriích – za poezii a za kulturní přínos ke středoevropskému dialogu. Cenu za poezii dosud získali básník Milan Děžinský (2016), polský básník a překladatel Tomasz Różycki (2017), polský básník Jarosław Mikołajewski a slovenský básník Michal Habaj (2018), berlínský básník a performer Max Czollek (2019) a německá básnířka Dagmara Kraus (2020). Cenu za kulturní přínos ke středoevropskému dialogu získali bohemista, překladatel a publicista Aleksander Kaczorowski (2016), slovensko-maďarský vydavatel a publicista László Szigeti (2017), polský bohemista, překladatel, disident a novinář Andrzej Jagodziński (2018), ukrajinský romanopisec, novinář, rocker a bojovník za ukrajinskou demokracii a svobodu Jurij Andruchovyč (2019) a polská kulturní antropoložka a vydavatelka Monika Sznajderman (2020).
Letošní ročník CVB se uskuteční ve velkém studiu Českého rozhlasu Olomouc a bude přenášen online.  

koordinace: Alexander Jeništa

Art Brut Film Olomouc: Paralelní světy
30. 9. 2021
Václav Beránek, Vodní královna a ztroskotání plachetnice, 1972
Václav Beránek, Vodní královna a ztroskotání plachetnice, 1972

Art Brut Film Olomouc: Paralelní světy

30. 9. 2021

Ve čtvrtek 30. září 2021 proběhne jubilejní 10. ročník přehlídky filmů Art Brut Film o spontánní tvořivosti neškolených tvůrců nejen ze střední Evropy. Tentokráte se bude konat v rámci akcí trienále SEFO, přinese středometrážní film a soubor krátkých videí, korespondujících s touto dramaturgickou linií, a přibližujících pozoruhodné příběhy jedinečných autorských osobností tzv. původní či marginální tvorby. Mezi jinými se zaměří i na dnes téměř zapomenutou malířskou tvorbu železničáře Václava Beránka (1915 – 1982). Ten, okouzlen bezelstným pohádkovým světem, dovedl zachytit i odvrácenou až temnou stranu našeho života jako například v rozměrném obraze Vodní královna a ztroskotání plachetnice, u jehož zrodu byla před padesáti lety i filmová kamera slovenského režiséra Eugena Šinka.

garant: Pavel Konečný
koordinace: Šárka Belšíková

Divadelní Flora: Krásný nový svět
10. 10. - 12. 12. 2021

Divadelní Flora: Krásný nový svět

10. 10. - 12. 12. 2021

Divadelní Flora je v současnosti dramaturgicky nejprofilovanější divadelní festival v ČR. Jako jediná tuzemská přehlídka dlouhodobě kombinuje uvádění činoherních titulů středoevropských repertoárových divadel i nezávislých scén s počiny z oblasti současného tance a performing arts, které doplňuje o bohatý doprovodný program. 
Muzeum umění Olomouc s festivalem spolupracuje dlouhodobě. V letošním roce uvedeme experimentální představení Tísnivé údolí berlínského progresivního souboru Rimini Protokoll s humanoidním robotem v hlavní roli. To spadá do rámce zájmu trienále o vztah umění, vědy a moderních technologií.

koordinace: Alexandr Jeništa

Edice Fórum
14. 10. 2021

Edice Fórum

14. 10. 2021

Projekt SEFO je podmíněn mezioborovou a mezinárodní spoluprací. Integrální součástí tohoto záměru přímo souznějící s vizí SEFO je edice Fórum. Ta projekt SEFO záměrně rozvíjí v oblastech, které s vizuální kulturou souvisejí spíše kontextuálně, imaginativně a konceptuálně (historie, sociologie, politologie, religionistika a jiné). Zásadním leitmotivem zůstává reflexe střední Evropy, její sociální, kulturní a politické identity a dějinných proměn. Základní premisa SEFO, jeho otevřenost, se přirozeně promítá i do schématu ediční řady. Ta se soustředí především na nově vydávané publikace odborné povahy a středoevropského původu, v některých případech se však může jednat také o texty exotické či referenční, historicky starší anebo spadající do oblasti krásné literatury. Volba titulů se odvíjí od vlastního výzkumného záměru instituce, nepřímo navazuje na konkrétní projekty, kladené otázky a aktuální témata. 
Prvním svazkem, který v edici Fórum vyjde, je kniha autorské dvojice z Vídně Erharda Buseka a Emila Brixe Mitteleuropa Revisited. Warum Europas Zukunft in Mitteleuropa entschieden wird. (Revize střední Evropy. Proč o budoucnosti Evropy rozhodne středoevropský region.). Oba autoři vydali v roce 1986 knihu Projekt střední Evropa a po třiceti letech se tito dva „advokáti ideje střední Evropy“ rozhodli zaměřit se tento region ještě jednou. Záměrně a pečlivě revidují své vize a objevují tak nové reflexe střední Evropy současné a snad i té budoucí.  V knize se velmi erudovaným a zároveň přístupným způsobem diskutují zásadní témata měnící se geopolitické a ekonomické reality našeho kontinentu. Eseje obsahují diagnózy a prognózy tohoto regionu a osvětlují mnoho tušených, ale také nepředpokládaných historických, sociálních, kulturních a politických kontextů.  Dojde i na reflexi vztahů mezi střední Evropou a Ruskou federací či Evropskou unií. Kniha vyšla doposud anglicky, polsky a maďarsky. 

překlad: Zuzana Henešová
vydavatel: Muzeum umění Olomouc/ SEFO & Univerzita Palackého v Olomouci

SENSTER Workshop
21. 10. 2021

SENSTER Workshop

21. 10. 2021

V rámci dlouhodobé spolupráce s polskými partnery a v návaznosti na program CEAD: New Media Museum proběhne workshop věnovaný ikonickému dílu středoevropského novomediálního umění. Projekt Re: SENSTER se soustředí na obnovu kybernetické sochy Edwarda Ihnatowicze, která vznikla na zakázku pro společnost Philips Health Technology Company v roce 1970. V dubnu 2017 ji získala krakovská Technická univerzita AGH.
SENSTER je pět metrů dlouhou ocelovou kinetickou sochou. Byl zkonstruován tak, aby prostřednictvím sady mikrofonů a Dopplerových senzorů reagoval na zvuk a pohyb ve svém okolí. Současný stav sochy reaguje výhradně na zvukové signály, Dopplerovy senzory jsou neaktivní. Sekvence interakce byla dříve regulována programem napsaným v Assembleru a kódovaným do prototypového počítače P9201. Po renovaci pracuje s programovatelným logickým řadičem.
SENSTER byl třetím uměleckým dílem dotovaným holandskou společností, následoval kinetickou instalaci Nicolase Schöffera „CYSP 1“ (1956) a projekt připravený Le Corbusierem, Iannisem Xenakisem a Edgardem Varèsem Poème électronique (1958). Přes svůj význam zůstal po polovině 70. let neaktivní a na počátku 21. století byl dokonce zařazen na seznam „ztracených“ průkopnických projektů novomediálního umění. O jeho obnovu se zasadil mezioborový tým tvořený technology a historiky umění. 
SENSTER je jednou z plánovaných dlouhodobých zápůjček pro SEFO.

garant: Anna Olszewska, Marek Długosz
koordinace: Barbora Kundračíková